Obce v našich nejvyšších horách se dlouhodobě potýkají se zatajováním hostů u místních „hoteliérů“, kteří tak neodvádí povinné poplatky za turisty. Důsledek? Na jedné straně černý zisk poskytovatelů ubytování a na straně druhé nenaplněná obecní pokladna.
V loňském roce ohlášený pilotní projekt v Rokytnici nad Jizerou, který měl ověřit fungování systému evidence hostů, ovšem narazil na nepříznivé sněhové podmínky. Patnáctiprocentní slevu na skipas při předložení tzv. karty hosta tak nelze objektivně zhodnotit.
„Nápad je to dobrý a já s evidováním svých hostů nemám problém. Zvlášť když jim za to mohu nabídnout nějaké výhody ve formě slev. Patří to do péče o zákazníka,“ uvedl pro Deník Michal Hák, provozovatel hotelu Krakonoš.
Ne všude však lze motivovat ubytovatele nějakou slevou. Pokud obec nenajde společnou řeč s provozovateli lyžařských vleků, aquaparků nebo jiných turistických atrakcí, nebo je sama přímo nevlastní, moc toho nabídnout nemůže.
„Ideálním stavem je tlak samotných turistů na své hostitele. Když uvidí, že člověk ubytovaný jinde má slevu na vlek, musí to vyžadovat i od toho svého,“ popisuje Michal Vávra, manažer krkonošského svazku měst a obcí. Ten prosazuje podobný model, který je využíván v alpských horských střediscích.
Ve Špindlerově Mlýně odhadují reálný únik za ubytovací taxy až na tři miliony korun ročně. „Jedinou naší šancí jsou namátkové kontroly ve spolupráci s cizineckou policií. S hotely problémy nebývají, a tak se zaměřujeme především na pronájmy bytů,“ nastínila vedoucí finančního odboru MěÚ ve Špindlerově Mlýně.
Ke kontrolám by přitom nemuselo vůbec docházet, protože registrace ubytovaných je ze zákona povinná.

 

Nechci slevu zadarmo aneb Čipová karta

Během na dlouhou trať nazval Michal Vávra boj s nepoctivými ubytovateli

 

Inspiraci v alpských zemích hledají zástupci Svazku měst a obcí Krkonoše
(SOM – Krkonoše) při boji s hoteliéry, kteří neodvádějí povinný poplatek do obecních kas. „Před rokem jsme se ohlédli k západním sousedům, abychom poznali jejich model. Vždycky však záleží na lidech,“ říká Michal Vávra, manažer SOM – Krkonoše a vrchlabský zastupitel.

Z jakého důvodu se obce snaží vymýtit černá lůžka z ubytovacích kapacit?
Důvod je jednoduchý. Turista v obci žije, ale obec na něj nedostává dotační peníze od státu. Pobytová taxa je kompenzace, ovšem z černého lůžka ji majitel neodvádí. Tím obec přichází o finance použitelné do rozvoje cestovního ruchu.
O jaké formě obrany před černými lůžky uvažujete?
Dobrý se nám zdá příklad čipové karty. Tu by turista získal v infocentru po předložení dokladu o ubytování a mohl by na ni čerpat slevy na návštěvu muzeí, aquaparků či bazénů a v zimě třeba na nákup skipasu.
Zavedení čipových karet s sebou nese i investice. Máte jejich kalkulaci k dispozici?
Ze studie, kterou si město Vrchlabí nechalo vypracovat, vychází, že roční provoz zahrnující výrobu, propagaci, evidenci a distribuci karet by přišel na sto až sto padesát tisíc. Samozřejmě, že investice musí být v první řadě návratná.
Kolik by fungování takového systému přineslo do vrchlabské obecní pokladny?
Odhadujeme, že by výnosy z poplatků mohly vzrůst až o třicet procent. Dostali bychom se tak na hranici půl milionu korun ročně navíc.

Povinný poplatek:
za lázeňský či rekreační pobyt
Platí jej lidé, kteří nemají trvalé bydliště v lázeňských místech a v místech turistického ruchu a za úplatu využívají ubytování v těchto místech. Maximální sazba je patnáct korun za osobu a den. Netýká se osob mladších 18 a starších 70 let.
Nepovinný poplatek:
z ubytovací kapacity
Není povinný, záleží na obecní vyhlášce. Poplatek se vztahuje na využité lůžko a den a maximální taxa činí čtyři koruny.