Těsně před Vánoci ocenil dopravní podnik Milana Eliáše, Jana Kroupu a Oldřich Stránského. Všichni tři vozí Hradečany dvacet let bez toho, že by zavinili nehodu.

„Chceme povzbudit hrdost řidičů na jejich práci. Jestliže řidič nebourá 20 let, tak je to umělec,“ chválí své podřízené šéf dopravního podniku Zdeněk Abraham.

U řidičů MHD se nepočítají najeté kilometry, ale za každý rok se jim započítává 50 tisíc kilometrů. „Pro naše šoféry je to určitá řidičská čest, že dokázali v dnešním provozu nebourat. A pro nás to má také výhody, jako jsou menší náklady na opravy, nižší náklady na opravy, nižší pojistné, díky tomu, že máme málo škodných událostí a spokojené řidiče,“ přiznává Zdeněk Abraham.

Předvánoční atmosféra roku 1985 v Hradci Králové.
Borovice ve výprodeji za 6, smrk za 3 koruny. I takové byly Vánoce 1985 v Hradci

Počet nehod zaviněných řidiči hradecké MHD je minimum. „Daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Nebo jsou zaviněné třeba tím, že našemu vozu někdo do cesty vjede z vedlejší ulice a řidič musí prudce brzdit, a pak se může stát, že třeba upadne cestující a zraní se,“ dodává šéf dopravního podniku.

Jedním z trojice oceněných je Oldřich Stránský. Za lidi vozí po Hradci rovných 20 let. Předtím pracoval u dopravního podniku jako revizor. „Práce mě baví, člověk si prostě někdy řekne, že si jde zajezdit. Někdy se ale nechce ráno vstávat, ale každá práce má něco. Nemáme pravidelnou pracovní dobu, asi proto se sem příliš lidi nehrnou,“ uvažuje 64letý muž. Dnes už je v důchodu, ale stále jezdí na plný úvazek za volantem kloubových trolejbusů hlavně na linkách číslo 1 a 2. 

„Dopravní situace v Hradci nevypadá vůbec růžově. Chce to pevné nervy. Když jsem začínal, tak sobotní a nedělní služba byly pohoda. Dneska je furt plná silnice, doprava je mnohem intenzivnější, je to náročnější,“ srovnává dopravu před 20 lety s tou současnou.

Vrbenského kasárna se mají do tří let proměnit na přírodovědecké a archeologické muzeum.
Už čtvrtá dotační podpora pro rekonstrukci Vrbenského kasáren, za čtvrt miliardy

Na druhou stranu jsou dnešní vozy modernější a komfortnější. „Je to nebe a dudy, když to srovnám s tím, na čem začínal. To nám padaly klacky, budili jsme výhybky nohama pedálem. Dnes na to máme tlačítko, vozy jsou klimatizované, ale když jsou v létě třicítky, tak je nám stále vedro, ale je to lepší, než to bylo,“ srovnává Oldřich Stránský.

Lidi ale vozí rád. V poslední době jim například často radí, třeba, jak obsluhovat nový odbavovací systém. „Občas si stěžují, že máme zpoždění, ale jezdíme tak, jak nám provoz dovolí,“ krčí rameny usměvavý muž. Větší konflikt s cestujícími si nepamatuje: „Mám radost, když mě cestující pozdraví, poděkuje za dobrou jízdu a to ostatní vem čert.“

Přestože tráví za volantem celou pracovní dobu, rád si přesedne do svého osobního auta. Ve volném času tak jezdí s přítelkyní autem na výlety po hradech a zámcích, nebo se vydá na túru na hory. A co by vzkázal šoférům osobních aut? „Aby nás respektovali. Jedou sami, ale my vezeme i víc než sto lidí. A musíme je dovézt bezpečně a načas. A ať nás pouští ze zastávek, když dáme blinkr,“ připomíná silniční pravidla Oldřich Stránský.

Historické jádro Hradce a vánoční trhy po setmění.
Venkovní kluziště pocestuje po Hradci, během zimy vystřídá tři místa

S nedostatkem řidičů bojuje Dopravní podnik léta. „Dnes můžeme říct, že máme skoro plný stav. Ale nesmíme zapomenout, že máme 34 jezdících důchodců, kteří jezdí brigádně a bez nich bychom to opravdu nezvládli,“ připomíná Zdeněk Abraham.

Příští rok má hradeckému dopravnímu podniku odejít do důchodu asi 13 řidičů a místo nich bude třeba najít nové. „Nesmíme usnout na vavřínech, pořád musíme hledat. Ale průměrný plat našich řidičů přes 40 tisíc hrubého je hodně zajímavé. Pokud si někde vydělají víc, pak je to na úkor volného času,“ dodává Zdeněk Abraham.

Dopravní podnik oceňuje řidiče každoročně. Třeba loni jich bylo sedm a někteří už měly na pomyslném tachometru natočené dva miliony kilometrů bez zaviněné nehody.