Do poslední chvíle nic netušili

„Bylo to děsný. Nedovedu si ani představit, co by se bývalo stalo, kdyby nás nevzbudil. Asi bychom uhořeli,“ říká rozechvělým hlasem Vladimír Roček. Jejich dům stojí už téměř na samém okraji města. Mnoho sousedů okolo nebydlí a aut po přilehlé silnici taky mnoho nejezdí.

„Muž, který nás vzbudil, bouchal na dveře. Šel jsem do chodby, podívat se, co se děje. Do poslední chvíle jsme vůbec nic netušili. Až když jsem stál u dveří, uslyšel jsem zvláštní praskot. Ale vůbec mě nenapadlo, že by hořelo. Napadlo mě, že by to mohlo být ještě další auto, které se otáčí,“ popisuje první okamžiky Roček.

Když vyšel ven a otočil se, stodola už byla v plamenech a oheň se pomalu šířil i na přilehlé chlévy. „Je to nepředstavitelné. Ty plameny byly hrozně vysoký a všechno kolem bylo žhavý, rudý,“ upřesnil se slzami v očích a na chvíli se odmlčel. Jeho manželka nabrala dech a pokračovala. „V ten okamžik vám nezbývá než vzít si pár osobních věcí a rychle vyběhnout ven. Snažila jsem se zachránit i naše zvířata. Otevřela jsem jen dveře a vypustila koně, krávu, ovce a prasata ven. Nic jiného dělat nejde,“ popsala své první kroky manželka Soňa.

Nepodařilo se jí však zachránit dva psy, kteří v té době spali v kotcích ve stodole. „Stačila jsem tam jen vběhnout a zachránit štěně. Je popálené a zatím nevíme, jestli bude v pořádku,“ dodala.

Oheň se šířil velmi rychle. Manželé i obě dcery si vzali osobní veči, doklady, nějaké oblečení a vyběhli ven. „Viděl jsem, že plameny už jsou ve chlévech a blíží se k obytné části domu. Těch pár minut jsme ještě využili a rychle vynášeli i další věci, cennosti a co se dalo vzít,“ vysvětlil Vladimír Roček. Do deseti minut už plameny olizovaly střechu a štít, z něhož se valil kouř.

„To už jako první přijeli chlumečtí hasiči a začali oheň likvidovat. Zakázali nám dovnitř chodit, ale stejně jsme ještě pár věcí vynesli,“ uvedl.

Hasičům se podařilo oheň zdolat po téměř hodině boje. Zachránili rodině obytnou část, avšak stodola i další hospodářské místnosti shořely. „V pokoji dcer jsem cítil strašné teplo a štiplavý kouř. Po odkrytí stropu se přišlo na to, že oheň se dostal až sem, a proto se to rychle dohasilo. Myslím si, že tak půl hodiny stačilo a oheň by byl i v tomto pokoji,“ upřesnil Vladimír Roček.

Co bude dál? Zatím nemají tušení

Pomocnou ruku rodině ihned podal starosta města Miroslav Uchytil, když jí nabídl ubytování v městském krizovém bytě. „Nabídku jsme nevyužili. Spali jsme doma. V ložnici voda nebyla, jen je všude hrozné vlhko. Ale když to kolem pořád doutná, nevíte, co se může stát, a chcete být doma,“ uvedla Soňa Ročková.

Teď ani jeden z manželů neví, co je čeká, ale nejdřív budou muset opravit střechu, aby jim zbylé místnosti neponičil déšť. „Strašně moc děkuji starostovi města za rychlou pomoc a firmě, která nám pomáhá odklízet shořelé trámy a provizorně přikrýt střechu plachtou. Co bude dál, zatím nevíme,“ uzavírají manželé Ročkovi.

Vzniklá škoda se podle hasičů bude blížit dvěma milionům korun. (sir)