„Chvilku si počkejte a jdeme,“ diriguje dopravu před mateřskou a základní školou na Jiráskově náměstí Věra Bekrová. Nejdřív si udělá na chodníku skupinku dětí, vejde na přechod a červenou plácačkou zastaví auta a teprve poté mohou děti přejít přechod před školou. Sympatická drobná žena dělá tuhle práci už osm let.

Každý školní den začíná ve čtvrt na osm a po hodině se přesune do vstupní haly školy a stává se z ní něco mezi ochrankou, vrátnou a chůvou pro nejmenší. „Ve škole dávám pozor, aby se sem nedostal někdo cizí, nebo aby dítě neodešlo jen tak ze školy, ale často třeba pomáhám těm nejmenším s oblékáním, obouváním. Občas, když si zapomenou svačinu a rodiče ji přivezou později, tak ji pak dětem donesu do třídy,“ popisuje další pracovní náplň Věra Bekrová.

„Tahle práce se mi opravdu líbí, to bych tady tolik roků nebyla. Mám ráda děti a práce s nimi mě baví,“ říká jedna z pěti hradeckých přechodářek. Takřka z každé její věty je znát, že ji nezvyklá práce dává smysl a hlavně, že ji baví.

Někteří šoféři jezdí bezohledně i kolem školy

Na přechod před školu se pak vrací před polednem a až do půl třetí dává pozor hlavně na děti z prvního stupně. „Jde tady o bezpečnost dětí, protože někteří řidiči jezdí opravdu rychle a je jim jedno, že jedou kolem školy,“ nebere si servítky zkušená přechodářka.

Rodiče zdejších školáků podle ní jezdí kolem školy ohleduplně, ale problém je někdy s těmi, kteří kolem jen projíždějí: „Jednou jsem zastavila před přechodem řidiče a on začal bouchat do volantu a klepat se. Šla jsem k němu a ptám, proč se klepe. A on se rozčiloval, že musí kvůli dětem stát.“

Přechodáři

Asistenti prevence kriminality pomáhají v Hradci Králové na rizikových přechodech u základních škol. Hradecký magistrát za ně zaplatí za první čtyři měsíce školního roku 160 tisíc korun. Na bezpečné přecházení budou tento školní rok dohlížet u ZŠ Milady Horákové, ZŠ Bezručova, ZŠ a MŠ Pražská, ZŠ Habrmanova a ZŠ a MŠ Jiráskovo náměstí.

Občas se jí dokonce stalo, že musela před autem uskakovat. „Prostě jedno auto jsem na přechodu zastavila, ale řidiči toho druhého se nechtělo čekat a začal to stojící předjíždět,“ popisuje těžko pochopitelné chování některých šoférů Věra Bekrová.

Stojíme u přechodu, je těsně před osmou a ranní nával dětí už je pryč, jen občas náš rozhovor přeruší děcko spěchající na poslední chvíli do školy. Nikdy ale nezapomene svoji přechodářku pozravit a ona jim mile odpovídá. „Na konci školního roku jsem musela domů taxíkem. Dostala jsem hromadu kytek, bonboniér a děti mi děkovaly, že se o ně starám. Těžko si představit větší odměnu,“ vzpomíná na poslední den minulého školního roku Věra Bekrová.

Teď stojí u přechodu jen v tričku, bezpečnostní vestě a sukni, ale v zimě ji čeká těžší období. „Ráno bude už tma, zima, někdy prší, mrzne, jsem tady za každého počasí, ale rozhodně si nestěžuju. Někdy to počasí není moc příjemné, ale chovají se tady ke mně hezky, jen ti řidiči by mohli jezdit trochu ohleduplněji,“ přeje si Věra Bekrová.