Kriminalisté řeší dvě po sobě jdoucí přepadení, která vystrašila obyvatele hradecké Labské Kotliny. Před týdnem krátce po 18. hodině zažila 78letá důchodkyně jedny z nejhorších okamžiků v životě. U vstupních dveří panelového domu k ní zezadu přistoupil neznámý útočník. „Svou oběť povalil na zem, vytrhl jí kabelku a rychle utekl,“ popisuje policejní mluvčí Anna Pešavová.

O dva dny později, prakticky ve stejnou dobu, agresor udeřil znovu. Tentokrát si vyhlédl 65letou důchodkyni. Scénář útoku byl stejný. Pachatel se přitom z lupů moc neobohatil. „V prvním případě ukradl věci za 2300 korun, v druhém o tři tisíce více,“ upřesňuje Pešavová.

Agresor si místo pro jedno z přepadení zřejmě vybral po pečlivé úvaze. „Vchod zakrývá lešení a popelnice, takže z oken okolních bytů tam není příliš vidět. Navíc zde v tu dobu nesvítilo světlo,“ vysvětluje Jiří Janík, který v domě bydlí. K druhému incidentu došlo jen o kousek dál.

Policie příliš informací o útočníkovi nemá. Jde prý o muže zhruba 175 centimetrů vysokého.

Pachatel si vybírá starší, osamělé ženy. Mají vůbec šanci se útoku bránit?

Podle psychologa Vladimíra Täubnera se lze v případě napadení zachovat dvěma způsoby. „Pokud útočník přistupuje k potenciální oběti tváří v tvář a třeba ji i osloví, je vhodné se zachovat energicky. Například začít křičet a po útočníkovi se ohnat, třeba taškou. Napadený může rozbít i blízkou výlohu. To má velký zastrašovací efekt, “ tvrdí psycholog.

Jestliže je útočník agresivní, podobně jako ten z Labské Kotliny, a nedává oběti žádnou šanci na odpor, je podle Vladimíra Taübnera lepší, když se napadený nebrání. Protiakce by v něm mohla vyvolat ještě větší násilí.