„Chtěl jsem se ulít ze školy. Rodiče mě odvezli do nemocnice, a tam se na to náhodou přišlo,” řekl Mirek. Dnes je dospělý muž a s problémem v ledvinách zaníceně bojuje.

„Člověk, když je mladší, není tak zodpovědný. Pil jsem i alkohol, avšak tělo se drželo. Zlom přišel loni na podzim,” přiznal Mirek.

V současné době je na dialýze. „Můžu ji provádět doma. Musím se o to postarat třikrát denně. Z břicha mám vyvedenou hadičku a tou si do těla napouštím dva litry roztoku, který na sebe, po osmi hodinách, nachytá škodlivé látky,” uvedl Mirek, který zároveň přiznává, že po pracovní stránce je pro něj jeho handicap nemalou přítěží.

„Od dubna jsem byl na úřadu práce. Teď dělám pro jednu firmu měsíčník. Můžu pracovat z domova. Když vyjedu na cesty, roztoky a další potřebné věci musím mít s sebou,” prohlásil Mirek.

Před časem podstoupil kolečko různých vyšetření a před třemi týdny byl zařazen na čekací listinu.

Handicap, s nímž Mirek žije, zasahuje samozřejmě i do běžných činností. „Jsou věci, které bych neměl jíst. Vadí mi, že nemůžu manuálně pracovat, sportovat a vůbec víc se pohybovat. Ze všeho nejvíc mi ale vadí, že se nemůžu koupat v teplé vaně. To mi chybí,” zamyslel se Mirek.

S dárcovstvím zkoušel oslovit i své nejbližší. „Mám v záloze dvě ledviny. Jsou od blízkých lidí,” konstatoval Mirek, kterého jeho nemoc psychicky nezdolala. „Člověk si opravdu zvykne na všechno, i když vám to převrátí život naruby. Někteří lidé jsou na tom hůř. Lze s tím žít. Člověk se tím nesmí nechat příliš ovládnout.