Dovedete si představit  otevřenou hospodu na návsi?  Asi ano, ale stěží  byste nedaleko  Chlumce nad Cidlinou hledali  celní úřad a  hraniční závoru  s finanční  stráží, četníky či českou armádou. Je to jednoduché, v Lovčicích se totiž vůbec poprvé v sobotu uskutečnil Boj o republiku 1938.

Na tehdejší česko – německé hranici v té době opravdu nebyl klidný život. A tak to také popisovala historická ukázka. V české hospodě nedaleko hranice s Německem se napřed slovně a pak i pěstmi, holemi, půllitry a vším, co jim přišlo pod ruku, do sebe pustili čeští a němečtí hosté. Po narážkách následovaly urážky, hospodská bitka se vším všudy. Nakonec museli přijet četníci. Jenže to již členové sudetoněmeckých polovojenských jednotek Freikorps vzali do rukou zbraně. Přestřelky tu v té době nebyly žádnou výjimkou, byli první zranění i padlí – na obou stranách. Předzvěst války byla hmatatelná na každém kroku. To vše v režii Občanského sdružení Pevnostní muzeum v Sazené ve spolupráci s VHK Armfort Praha, dalšími členy historických klubů a dokonce šesti lovčickými ochotníky. Boji také přihlížel  spoluautor seriálu Četnické humoresky pplk. Michal Dlouhý.

„Vždy mne dost mrzelo, že jsme se ve škole učili, že naše republika padla bez boje, že se všichni bez odporu vzdali. Ale již v roce 1938, o kterém je naše ukázka, tu lidé nestáli s rukama v klíně  a především finanční stráž a četníci zde hodně pomáhali, mnoho z nich také padlo. Jenže se o tom příliš nehovoří a nyní je spíš módou dělat ukázky z osvobození v roce 1945, než připomínat odpor a situaci obyvatel v pohraničí  právě v roce 1938. Proto jsme se dali dohromady a odvádíme ukázky, nemělo by se na toto období jednoduše zapomínat," řekl jeden z hlavních organizátorů boje z občanského sdružení Pevnostní muzeum v Sazené Aleš Crha.

„Je tak snadné zapomínat," přidal se pplk. Michal Dlouhý. „Hlavně četníky a finanční stráž tehdy nechala vláda dost osamocené, aby si sami poradili. Byla to zoufalá situace, při které mnozí padli nebo byli zraněni. Až později se do mnohých míst dostala armáda nebo státní policie," doplnil  Michal Dlouhý.

Ukázky byly působivé, mnohdy šel mráz po zádech.

„Ježíš, tak to opravdu bylo," ozvalo se mi za zády. „A tak tohle byla válka?" ptal se pětiletý chlapec tatínka.