Svět zvířat postupně budovala rodina Karkoszkových dvě desítky let v těsném sousedství východočeské metropole. „Na začátku byli papoušci, oslíci, pštrosi. Zvířata postupně přibývala a dnes už je ZOOPARK pro veřejnost otevřen šestou sezónu,“ provádí mě zooparkem v Polabské nížině lektorka výukových programů Lucie Ježková. „Návštěvníci u nás najdou zvířata z celého světa, máme zde hady, krokodýly, klokany rudé, velbloudy, surikaty, lemury, dikobrazy, pumy, jihoamerické papoušky, buvoly a náš posledním přírůstkem jsou tapíři.“ Rozhlíží se sympatická dáma po prostorných výbězích.

„Náš letošní první přírůstek je klokan rudý, který už vykukuje mamce z kapsy. Teď ještě čekáme na narození oslíka, pravidelně odchováváme i lemury, daří se i chov exotických druhů papoušků. Prakticky u všech zvířat, které máme v páru, se daří odchovat mladé,“ říká hrdě Lucie Ježková.

Dana Draštíková, starostka Smidar.
V létě připojíme ke kanalizaci další dvě místní části, říká starostka Smidar

To, že mají stěžerští chovatelé své miláčky rádi, je vidět i na tom, že je mají pojmenované. „Některá zvířata už se jménem přijdou, jiná dostanou jméno od nás. Se zvířaty pracujeme každý den, takže nějak je oslovovat musíme. Velbloudice se jmenuje třeba po populární zpěvačce Shakira.“ Někdy pomůže i náhoda. Třeba u ročního vodního buvola Adámka. „Měli jsme zde příměstský tábor, jeden chlapeček slavil narozeniny a ten samý den se nám narodil i buvol a podle chlapečka Adámka dostal nakonec jméno.“

Zoopark si musí na svoji činnost sám vydělat a postarat se o všechny svěřence je někdy náročné. „Krmení sežerou opravdu hodně. Vždy musíme rozmyslet, jestli dokážeme zajistit zvířeti dobré podmínky pro život a jestli u nás může být i v zimě. A samozřejmě jestli jsme schopni mu zajistit dobré krmení. Krmíme senem, ovocem, zeleninou, granulovanými směsmi. Zeleninu kupujeme, aby byla čerstvá a kvalitní,“ říká Lucie Ježková.

Středoevropská zima ale některým druhům nesvědčí a tak si užívají teplo pod střechou: „Třeba surikaty nebo lemury máme v ubikacích, kde mají vhodné podmínky.“ Otevřeno je ve Stěžerách po celý rok od pondělí do neděle. „Záleží na počasí, když je ošklivo, tak nám návštěvnost klesá až k nule. Ale jakmile vysvitne sluníčko, tak si lidé k nám cestu najdou.“

Oprýskaný zámek je jednou z posledních ostud Stěžer. Z původní sgrafitové fasády se zachovaly jen zbytky.
Obec Stěžery chystá opravu zámku

Lidé si rodinný park oblíbili a každým rokem návštěvnost stoupá. „Jsme zaměření na rodiny s dětmi, na prvotní seznámení dětí se zvířaty. Děláme vzdělávací činnost, výukové programy pro školky a školy, aby se děti zvířata poznaly, věděly odkud pocházejí, jak se o ně starat. Výhoda je, že se ke zvířatům dostanou opravdu blízko. Děti si některá zvířata mohou i pohladit. Je to vlastně zážitkový program, nejen strohé vyprávění o přírodě,“ popisuje Lucie Ježková.

Proto tady dělají i letní příměstské tábory, říká zkušená lektorka: „Chceme, aby děti našly vztah k přírodě, ke zvířatům, a pak se k ní chovaly lépe. Děti mají možnost krmit surikaty nebo lemury. Naučí se jezdit na koních a seznámí se s hady a ještěry. Program tábora je pestrý, každý den si vyzkouší péči o jiný druh.“

Také chod zooparku ovlivnila situace s corona virem. „Ubylo návštěvníků, měli jsme i zavřeno a veškeré plánové investice jsme museli odsunout,“ připomíná peripetie doby Lucie Ježková s tím, že snad zase bude líp a Zoopark Stěžery se bude dařit dál zvelebovat.