Psi se pro Áju Charouzovou stali osudem.Jsou jejím životem, a pokud není s nimi, alespoň na ně myslí. „Dneska by si ji měl syn vyzvednout. Ale ještě pár dní bude na kapačkách,“ říká uprostřed rozhovoru vzrušeně do telefonu své kamarádce a pořadatelce Voříškiády Majce Šilerové a oči se jí zamlží slzami. Krátký hovor se točí kolem sedmileté feny Nanyky, která pár dní po Vánocích skončila na operačním stole. „V noci z Božího hodu na Štěpána za mnou přišel syn s tím, že se Nanynce udělalo špatně. Nakonec jsme k němu fenku vezli ve tři ráno,“ zavzpomínala Ája Charouzová. Nakonec se ukázalo, že veterinářův zásah přišel „za minutu dvanáct“. Fenka měla okolo žaludku zamotanou slezinu. „Při operaci se navíc přišlo na to, že měla v břiše i nádor,“ dodala „psí máma“ s tím, že operace přišla na 20 tisíc korun. Ty Ája Charouzová zaplatila, ač psy živí jen z malého důchodu.

„Mám důchod pět a půl tisíce a prakticky vše dávám do psů. Jsou můj život. Ale také mi hodně pomáhá syn,“ dodává Ája Charouzová, která se nyní stará o čtyřiatřicet psů. A některé z nich osud pokoušel stejně jako ji. „Několikrát se mi stalo, že mi přivezli psa s historkou, že ho našli u souseda zamčeného a podvyživeného v chlívku. Nakonec se však ukázalo, že ten „soused“ byl sám „nálezce,“ kroutí nad současnou krutostí světa „psí máma“ hlavou.

Z TÝDNE ROKY

Nepochopitelný je i případ, kdy jí jeden muž přivezl psa s historkou, že doma malují, do útulku jej dávat nechce a po týdnu si psa vyzvedne. „Dokonce slíbil, že přispěje na žrádlo. Ze slibů však sešlo. Z týdne se staly čtyři roky. Ten muž nezvedal telefony a na moji esemesku, kdy si pro psa přijede, napsal jen krátce: Už nikdy,“ dodává žena, která pro své psí kamarády dokáže, i přes absenci velkých sponzorů a dotací, snést modré z nebe.

Bylo tomu tak i o letošních Vánocích. „Naštěstí jsou ještě hodní lidé, kteří mi pomáhají. I s jejich pomocí jsem mohla našim psům vystrojit dobrou hostinu,“ zavzpomíná žena na sváteční dny, a opět se jí v očích zalesknou slzy. V mysli se pak vrací do chvil, kdy se její smečka sesedne kolem ní a ona jí na lžíci podává oblíbenou ovesnou kaši. „Je to taková naše tradice. Mezi jejich oblíbené mlsky patří jak ovesná, tak i krupicová kaše. Pamatuji si na doby, kdy jsme v nedalekém kravínu koupili patnáct litrů mléka a udělali do řeznických loren, nebo jak syn říká, talířků, kupu krupicové kaše. A psi byli šťastní. A já taky,“ dodává žena, kterou jen mrzí, že lidi se ke svým čtyřnohým miláčkům chovají čím dál hůře.

A to hlavně o nastávajícím Silvestru. „Někteří mají velkou srandu z toho, když na ty nebohé tvory mohou házet petardy a pak se smějí, jak moc se bojí,“ dodává žena a majitelům radí, jak se o silvestrovském veselí vyhnout psímu trápení.

„Rozhodně by neměli psy někam zamykat. Měli by být s nimi a pokud možno se vyhýbat místům, kde létají petardy. Mnohdy pomohou i uklidňující tablety, které jim pomůže vybrat veterinář,“ nabádá k opatrnosti Ája Charouzová, která by si do nového roku přála najít dobrou kamarádku: „Mám jen své psy a syna. Ten je však dlouho v práci a mně chybí nějaká kamarádka, která by za mnou třeba jednou za týden přijela a popovídaly bychom si.“