„K puškařině jsem se dostal přes historický šerm. Od 16 let jsem byl v hradecké skupině Corporal, tehdy to byla jedna z mála možností, jak se legálně poprat,“ usmívá se před dílnou na dvorku rodinného domu Miloš Skrbek. Začínal výrobou chladných zbraní, jako jsou třeba šavle nebo kordy, ale časem se zaměřil na palné zbraně.

„Začal jsem dělat zbraně pro naši skupinu, pak jsem chodil na výročí bitvy na Chlumu 1866, tam jsem začal s pruskými tesáky, byl jsem ve skupině vojenské historie jako pruský bubeník,“ vzpomíná na velkolepé rekonstrukce bitvy u Hradce Králové podsaditý muž.

„Výrobců chladných zbraní jsou mraky, protože na to nepotřebují žádné vzdělání. V devadesátých letech letech byl vývoz do Německa, pak do Francie, teď se chladné zbraně vyváží do Skandinávie nebo do Španělska,“ vysvětluje puškař, který se vyučil zámečnickému řemeslu v hradecké Škodovce. Táhlo ho to ale ke zbraním a historii, a tak se ve třiceti letech vyučil puškařině ve zbrojovce v Uherském Brodě.

Loňský roční Rock for People navštívilo 35 tisíc lidí. Letos věří pořadatelé opět v rekordní návštěvu.
Hradecký „Rokáč“ bude letos rekordní. Osmdesát procent vstupenek už je pryč

Jeho království se skrývá na dvorku rodinného domku v obci u Hradce Králové. Uvnitř hučí fréza, soustruh, leštičky a řada dalších strojů. Dnes tady vznikají věrné repliky předovek, tedy zbraní, které se nabíjí přes hlaveň. Ty se doposud volně prodávají dospělým. Miloš Skrbek má zbraně rád a nelíbí se mu omezování přístupu k nim. „Je to namířené proti slušným lidem. Darebák si vždy pistoli nebo samopal sežene. Ale lidi, kteří chtějí mít pěknou zbraň, třeba perkusní revolver, tak už musí mít zbroják,“ mračí se nad hrnkem černého kafe.

Repliky z Vysoké nad Labem míří ke sběratelům, nebo do muzeí. „Živí nás muškety s doutnákovým zámkem, pistole s kolečkovým zámkem a pušky s křesadlovým zámkem. Děláme hlavně zbraně od 15. století do 18. století,“ vypočítává aktuální sortiment Skrbek. Přestože výroba věrných historických replik je náročná na práci, um i znalosti a cena nejlevnějších mušket začíná na 16 tisících korun, dílna se nezastaví a pracuje se zde i o víkendech.

Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině začalo fungovat v březnu 2022 v Kongresovém centru Aldis v Hradci Králové.
Ukrajinská dívka nežádala o pomoc. Myslela si, že její město málo trpí

„Veškeré věci, které vyrábíme, jsou historicky podložené. Snažíme se dělat vše co nejvěrněji, člověk se učí celý život,“ pousměje se jinak zamračený muž, který své výrobky cizeluje sám od pažby, přes mechaniku až do posledního hřebíčku. Součástí dílny je tak i malý sklad dřeva.

„Hodně používáme javor, ořech a ovocné stromy. Podle originálu a důležitá je i estetika. Rád používám i sukovité dřevo, aby pažba měla kresbu a byla krásná,“ prozrazuje Miloš Skrbek. A když je vše hotovo, vyrazí na hlaveň svoji značku v podobě klíče. Následuje zkušební výstřel, testování ve státní zkušebně a teprve pak ji dostane zákazník, který si ji objednal.

Asi nejvíc je puškař hrdý na zbraně, které jsou vystavené v památníku Jana Amose Komenského v nizozemském Naardenu. Jeho práce dokumentuje bitvu, která na tři staletí zásadně ovlivnila české dějiny. „Mým kopiím, které se používaly při bitvě na Bílé hoře, tam patří celá vitrína. Mám tam třeba repliku muškety, kolečkové pistole, meč a další příslušenství,“ říká muž s hustým plnovousem, který by si z fleku mohl zahrát kováře v historickém filmu.

Ředitel královéhradecké ZUŠ Střezina Karel Šust.
Zapálený kantor dokáže děti pro hudbu nadchnout, říká ředitel hradecké ZUŠky

Jeho šikovné ruce ho přivedli právě i k práci s filmaři. Jako zbrojíř se podílel třeba na historickém velkofilmu Bathory slovenského režiséra Juraje Jakubiska. „Měl jsem tam kanóny a jeden nevystřelil kvůli vlhkosti a pan Jakubisko mi vlezl před hlaveň. V kanonu sice nebyla kule, ale je to ráže 50, a kdyby zpožděně vystřelil, tak to mohl být velký průšvih. Hodně sprostě jsem mu vynadal, jsem pruďas, ale on se mi omluvil. Byl to zlatý chlap, profesionál a hrozně fajn člověk,“ vzpomíná Milan Skrbek, jaké bylo natáčení před 15 lety.

Milovník historických zbraní má nejraději období 16. a 17. století v Čechách. V minulosti by ale žít nechtěl. „Je to o komfortu, zdravotnictví, který nám dnešní doba nabízí, není nad keramický záchod,“ směje se Miloš Skrbek, který si od práce občas odpočine na rybách na nedalekém Labi. Ostatně od svého domu má vyhlídku na Polabskou nížinu s hradem Kunětická hora.