Je to nemoc, která postihne necelé dva tisíce obyvatel České republiky ročně. V ordinacích lékařů tuto diagnózu slyší téměř každých pět hodin jeden nový pacient. Přesto o její existenci podle průzkumů většina veřejnosti nemá ani potuchy.

Řeč je o zhoubném lymfomu, tedy onkologickém onemocnění jednoho druhu bílých krvinek. S touto nemocí přišel do křížku i Oldřich Petira. „Choval jsem se jako každý rozumný člověk, který nad nemocemi příliš nepřemýšlí a věnuje se práci a dalším činnostem,“ říká o své reakci na první signály onemocnění.

„Prvotní projevy byly překryté mými jinými, osobními diagnózami. Začalo se to projevovat značnou únavou. Byl jsem ale v tu dobu pod velkým pracovním tlakem, takže jsem řešení odkládal,“ vysvětluje Petira. Do lékařské ordinace se vypravil, až když se mu na noze udělal profialovělý otlak. Původně byl v péči soukromých lékařů; jejich péči však nepovažuje za optimální.

„Po třech měsících, co mi řezali nějaký nádor na noze, proplachovali ho a řekli, ať si to mažu lihem a počkám, co to udělá, už jsem měl jasné projevy na uzlinách,“ popisuje komplikované začátky Oldřich Petira.

Díky lékařům z pardubické nemocnice se nakonec dostal do Fakultní nemocnice v Hradci k doktorovi Davidu Beladovi. Po odběru kostní dřeně mu byl diagnostikován Ne–Hodgkinův lymfom. Za jeden z významných faktorů, které se podílejí na jeho vzniku, označil doktor Belada stres.

„Vnímal jsem to zvláštně. Říkal jsem si, proč zrovna já. Bral jsem to jako fatální záležitost. U tohoto onemocnění je velká pravděpodobnost, že člověk umře. Navíc jsem v té nejhorší fázi nemohl ani chodit,“ popisuje Petira své bezprostřední zážitky poté, co mu lékaři před Vánocemi roku 2002 oznámili diagnózu.

Základní léčba, která u něho představovala osm chemoterapií, byla ukončena před letními prázdninami následujícího roku. Od té doby dochází na pravidelné kontroly a říká, že se do nemocnice na svého ošetřujícího lékaře Davida Beladu vždycky těší. „Aby člověk některé situace v životě přežil, musí mít trochu štěstí. Jsou věci, které od života vyfasuje. To jsou náhodné procesy, se kterými nic neudělá. A pak svou roli hraje štěstí, že se člověk dostane k tomu správnému doktorovi v tu správnou dobu,“ říká s uznáním hradecké nemocnici Oldřich Petira.

Zvládnout pak situaci, kdy se člověk přibližuje smrti, je podle něho především otázkou psychiky a také pozitivního přístupu lidí, kteří jsou pacientovi nejbližší. „Všechno, co člověka ohrožuje, ale nezabije, ho posílí. Dá mu nahlédnout na život z jiné strany i měřítko pro spoustu stresových situací. Když by mi teď někdo vyhrožoval, můžu si říct: Jsem v důchodu a mám rakovinu, tak mi vlezte na záda,“ dodává závěrem Oldřich Petira.

LENKA KAŠPAROVÁ