Je úplněk, 30°C, vlhko, dusno. Před letištěm postávají Indové a zvědavě nás okukují. Protože v Indii přetrvává po staletí kastovní systém, ve kterém platí "čím bělejší tím vyšší kasta", dostává se nám úcty, aniž bychom se o to nějak zasloužili. Kromě toho se dá na nás, bílých sáhibech, docela dobře vydělat.

Naším cílem na dvouměsíční cestě po této exotické zemi je nasbírat co nejvíce materiálů, ze kterých po návratu do České republiky vytvoří tým tiskové agentury MediaPro program s názvem „Indie-královna orientu“ uváděný v rámci unikátního cestopisného projektu Cestou necestou a již šestý díl svého druhu celorepublikově největšího vzdělávacího projektu Planeta Země 3000, který je určený pro žáky základních škol a studenty středních škol a gymnázií. Putovat s námi po Indii však máte možnost již v průběhu celého léta, kdy se s vámi každou sobotu ve 14.30 na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové v pravidelných živých vstupech podělíme o zajímavosti a nevšední zážitky.

Hned po rozednění si objednáváme taxi. Není to nic těžkého. Před letištěm postávají naháněči a přesvědčují nás, že právě jejich taxi je nejlepší, nejrychlejší, nejlevnější. Po chvíli před naší skupinou čítající čtyři členy expedičního týmu, čtyři 80ti litrové batohy, čtyři příruční zavazadla a stativy zastavuje malý taxík. Podíváme se na naše zavazadla a nevěřícně zíráme na řidiče, jestli to myslí vážně. Myslí. S rozzářeným úsměvem nahází do kufru, který skrývá plynovou nádrž, jeden batoh a příruční zavazadlo. Na sedadlo vedle sebe posadí zakladatele tiskové agentury MediaPro, kameramana a fotoreportéra Adama Lelka a na něj batoh. Reportérka Bára Hofmanová, kameraman Josef Horáček a já, reportérka Martina Suchá jsme usazeni na zadní sedadlo. Společně s námi se tu tísní ještě tři velké a tři malé batohy. Vítejte v Indii!

Za téměř nepřetržitého troubení projíždíme Dillím. Zdá se, že indické semafory pouze suplují pouliční osvětlení. Když odbočujete do jiného pruhu, vjíždíte do zatáčky nebo křižovatky, tak dlouze zatroubíte, čímž dáváte najevo, že teď jedete vy. Pro Evropana přinejmenším zvláštní, ale funguje to.
Ubytováváme se ve čtvrti Pahárgandž v příjemném hotýlku Sun Flower a vyrážíme do ulic. Je časné ráno a ulice jsou poměrně klidné. Na rohu Main Bazaar se přímo na ulici hned před stánkem s občerstvením umývá skupinka mužů, další popíjejí tradiční nápoj lassí vyráběný z mléka a jogurtu. V ulicích postávají a polehávají posvátné krávy a společně se psy žerou, co zbylo z předchozích dnů. Všechno tu plyne svým tempem.Po setmění lidé unavení celodenním horkem posedávají na ulicích a pijí slazený čaj s mlékem. Připravují jídla na ohni. Stále tu jsou krávy, stále tu jsou psi. Neustálý shon a ruch doprovází nepřetržité troubení. Procházíme uličkou širokou asi čtyři metry. Proti nám slon. Jde klidně, plynule - taková je Indie - kouzelná a plná kontrastů. Voní kořením, kadidlem, eukalyptovými listy. Na druhou stranu v místech, kde potřebu vykonávají posvátné krávy a ulevují si Indové, to nevoní zrovna po fialkách. Je dobré dívat se, kam šlapete.

Příští týden se ve starém, bílém a lehce zrezivělém Ambassadoru vydáme do státu Radžastán, kde leží největší indická poušť Thár a většina obyvatel tu vyznává Islám. Naše první kroky povedou do Agry, města, které se pyšní nejznámějším symbolem Indie – Tádž Mahálem.

Martina Suchá, reportérka tiskové agentury MediaPro

Reportáž z cesty do Indie si poslechněte ZDE.