Na co si řidič městského autobusu musí dát nějvětší pozor?
Především na cyklisty a chodce. Někteří chodci přebíhají těsně před vozem, jakoby naschvál. Znám jednoho kluka, který to má jako sport. Vystoupí, podívá se, jestli jede auto, a žene na druhou stranu. Jednou jsem ho zase vezl, on v zastávce vystoupil předními dveřmi a chystal se na svůj kousek. Uklouzl na zamrzlé kaluži a zajel mi pod vůz. Naschvály ho ale nepřešly.

A co cestující?
Jsou různí, ale musíte se snažit s nimi vyjít, i když někdy je to těžké. Manželka ráno muži vynadá, a kdo je první na řadě? Za čtyřicet let jsem však žádný extra konflikt neměl. Vždy se je snažím řešit slušně, nebo to otočím v legraci. Třeba před lety jsem měl velké zpoždění, protože jsem dlouho čekal na železničním přejezdu. Přijel jsem na zastávku a brunátný chlap na mě začal řvát. Lidé mu sice říkali, že jsem uvízl u závor, ale zřejmě je nebral vážně. Řekl jsem mu, ať jim neveří, že jsme hráli karty. Pokýval hlavou a sedl si…

Za čtyřicet let strávených za volantem městského autobusu jste neměl jedinou nehodu?
Měl, ale nezaviněnou. Stalo se to u Alessandrie. Vlekem kloubového autobusu jsem zavadil o starší nahluchlou ženu na kole, která se ven vydala bez naslouchadla a zachumlaná do šátku. Předjížděl jsem ji, ona si myslela, že už je konec vozu, a tak vjela doleva a narazila do vleku. Policie zjistila, že jsem měl od ženy velký odstup, 1,7 metru.

Dva miliony kilometrů bez zavinění nehody, jak vidíte svoji budoucnost v dopravním podniku?

Už jezdit nebudu. Mám zdravotní problémy a doktoři se pod to nechtějí podepsat. Ani já nemám zájem mít po 40 letech dobré práce malér. Chtěl bych, aby si mě lidé uchovali v paměti v dobrém.