„Na závěr roku vždy vyhodnotíme jízdy bez nehod a zjistíme, kteří řidiči mají kulatá čísla. Letos jich je pět. Jezdit dvacet třicet let po Hradci s autobusem a nezavinit nehodu je hodno ocenění. Jsme na takové lidi, kteří nám dělají dobré jméno, pyšní," uvedl Leo Sedláček, vedoucí střediska městské hromadné dopravy.

Včera dostali ocenění řidiči, kteří na svém kontě mají od milionu do milionu a půl kilometrů. Pokud nezpůsobí dopravní nehodu, tak za jeden rok se jim počítá 50 tisíc kilometrů. Z aktivních zaměstnanců mají dva řidiči dokonce milion devět set tisíc kilometrů. „Pokud vše dobře půjde, tak za dva roky oslaví kulaté jubileum," doplnil Leo Sedláček.

Autobusy a trolejbusy městské hromadné dopravy ročně najedou šest milionů sto padesát tisíc kilometrů a přepraví 37 milionů lidí.

„Chtěl jsem jezdit od dětství," tvrdí šofér autobusu

V hradeckém dopravním podniku jezdí šestapadesátiletý Jiří Ruffing už pětadvacet let. Za tu dobu neměl jedinou nehodu. Včera dostal ocenění za milion a čtvrt kilometrů bez nehody.

Máte z uznání radost?
Je to pro mě zadostiučinění,. Měl jsem za ta léta tolik štěstí, že jsem neboural. Šoféřina je hlavně o štěstí. Každému se může stát nějaká nehoda nebo přijde nepozornost. Důležité ale je uvědomit si, že máme zodpovědnost za cestující. Doufejme, že těch osm let do důchodu vydržím bez nehody.

Chtěl jste autobus řídit od dětství?
Můj táta byl profesionální řidič a z toho vyplynula i moje profese. Ještě než jsem nastoupil u hradeckého dopravního podniku, jezdil jsem u ČSAD. Autobus jsem chtěl řídit už odmala.

Ostříleného veterána můžete potkat na linkách 24 a 28. U společnosti ale začínal jezdit s trolejbusem. Spletl jste si někdy trasy?
Nejednou se mi stalo, že jsem zabloudil. S autobusem se situace dá vyřešit jednoduše, horší je to s trolejbusem. Někdy se to stane, jsme jen lidi. Jeden den jezdím určitou linku, druhý jinou, tak se stačí zamyslet a odbočím, kam bych neměl.

Na silnicích je stále více automobilů a lidé jsou agresivnější. Jak se s tím vyrovnáváte?
S lidmi nemám problém, vycházím s nimi dobře. Devadesát devět procent z nich chce jenom odvézt do práce nebo za zábavou. Samozřejmě že se mezi nimi vyskytnou i problémoví jedinci, ale ti se musí řešit v klidu a zbytečně nevyhrocovat problémy. Když jsem do firmy nastupoval v roce 1988, tak provoz v Hradci byl ve všední den stejný jako dnes v neděli. To je bez debat. Musíme si ale umět poradit.