Za šest desetiletí se umělecké podhoubí změnilo k nepoznání. Tuto část vyprávění začínáme v roce 1993.

Havel, Clinton 
a Pácal

Třiadevadesátý rok je všeobecně sklizní zasetého, a to v dobrém i zlém. Dělí se náš společný stát se Slováky, stejně jako měna. Odteď  jde každá z polovin svou vlastní cestou.

Tento osud potkává 26. února i newyorská „dvojčata" (která stále ještě stojí), pumový atentát devastuje severní věž.

Reakce americké administrativy v čele s novopečeným prezidentem Billem Clintonem je rychlá, leč ani on zatím nemá potuchy, že už zanedlouho čas odvane nejen věže World Trade Centra, ale ještě rychleji jeho mandát. S taktéž nově zvoleným českým prezidentem Václavem Havlem si zanedlouho v pražské Redutě ještě na saxofon Amati zahraje „Summertime". V tutéž dobu, co Clinton Redutu,  ovládá oblastní kolo národní soutěže ZUŠ jiný saxofonista, Jaromír Pácal.

Jeho domovská ZUŠ Habrmanova se také před časem oddělila od svého dvojčete Střeziny, vztahy a spolupráce obou škol se však paradoxně spíše utužily.

Raritní divadlo

Důkazem budiž například neutuchající píle zakladatele dramatického oboru Josefa Tejkla, učícího paralelně na obou školách a neúnavně hledajícího stálou scénu pro své žáky:

„Jako jediný kantor jsem pendloval s třídnicemi pod paží po nehostinných učebnách hradeckých základek, zarovnaných lavicemi. Postupně se ke mně přidávali soukmenovci, až jsme konečně našli to, co jsme potřebovali – společnou střechu nad hlavou s možností vlastní scény. A tak jsme vzali do rukou kladiva a vlastníma rukama měnili herny, ložnice, saunu, prádelnu, sušárnu někdejších městských jeslí na sál s jevištěm, mrňavé zkušebny, skládky a kostymérnu," vzpomíná Tejkl na zrod divadla Jesličky, od 
90. let neodmyslitelné součástí hradecké kultury a absolutní rarity na půdě základních uměleckých škol.

Plodná devadesátá

Kreativita a úspěšnost obou hradeckých ZUŠek však neutuchá ani v ostatních oborech – novou „akvizicí" Habrmanovy se stávají sbory Boni Pueri a Jitro a v ústředním kole soutěže ZUŠ je právě tato škola oceněna jako nejlepší.

Mažoretky spolu s Velkým dechovým orchestrem získávají v Belgii Zlatý pohár a Zvláštní cenu publika, krátce nato i absolutní vítězství na Mistrovství Čech mažoretek. Bodují však i ostatní soubory: JH big band vyráží do Norska, taneční oddělení je zase poctěno účinkováním v rámci návštěvy papeže Jana Pavla II. a segment výtvarný již nabízí kompletní portfolio technik – kresbu, malbu, grafiku, prostorovou tvorbu, výtvarnou kulturu, objektovou a akční tvorbu, plus umělecké řezbářství a keramiku.

Střezina stepuje 
a plesá

Pozadu však nezůstává ani ZUŠ Na Střezině – nově pod svá křídla bere stepařský klub „Fidgety Feet" … a dělá dobře! Během osmi let škole přináší 26 (!) titulů mistrů České republiky ve stepu.

Důvodů k radosti je však i tady podstatně více. Komorní smyčcový orchestr absolvuje koncertní zájezdy do Švýcarska, USA, Německa či Francie a v roce 1996 vydává první CD školy, už pod novým názvem souboru – Primavera. O rok později Střezina pořádá první ročník národní soutěže v komorní hře na kytaru Hradecké Guitarreando, následně vzniká i první kytarový orchestr v novodobé historii ZUŠ ČR. Tato dekáda nově přináší ZUŠce i další dva nepřehlédnutelné ansámbly:

Královéhradecký mužský sbor a taneční orchestr Na Drezíně, neboli S.T.O. To už se škola může chlubit i svým vlastním plesem a internetovou prezentací na adrese www.strezina.cz. A právě tam se již zanedlouho dozvíte o chystaných akcích k 60. výročí uměleckého školství v Hradci Králové, kterému je věnován i tento seriál. Za měsíc u jeho poslední části zase na shledanou.