Nepotřeboval noty, zpěvník ani velkou nápovědu. Na pódiu studentského klubu stál sám s kytarou, znalostí svých textů a dobrou náladou. Publikum, které zpívalo společně s ním, se předhánělo v hudebních přáních, kterých se zhostil s patřičnou dokonalostí.
Roman Horký přijel speciálně pro tuto příležitost sám z Brna na pozvání pořadatele Miroslava Páchy. Po přibližně dvouhodinovém koncertu nasedl do svého vozu a odjel zpátky. A jak vzpomíná Roman Horký na 17. listopad před čtyřiadvaceti lety?
„Ten den jsme měli s kapelou vystoupení v pražském klubu na Pankráci. Shodou okolností jsme kupovali v tamním tehdejším Tuzexu kytaru. Odpoledne jsme se nachomýtli na Národní třídu, kde bylo znát, že se něco děje. Srocovali se tady lidé. Pamatuji si, že v Praze byla docela velká mlha. Chvíli jsme šli s davem, pak sedli na metro a odjeli z Václaváku okolo páté hodiny odpoledne na Pankrác. V klubu, kde jsme měli hrát, bylo málo lidí. Nějaký svazák nám řekl, že ten večer můžeme hrát, co chceme. Žádný zákaz prý není. Z koncertu jsme večer odjeli a druhý den jsme se dozvěděli, co se stalo," zavzpomínal Roman Horký.
Eva Ženíšková
