Rozvířené debaty o diskriminaci žáků z romské komunity a opětovné snahy o začlenění všech do běžných tříd nadzvedly ze židle Pavla Svobodu, ředitele Speciálních škol v Hradci Králové. „Je to nesmysl, o kterém se mluví už několik let,“ říká.
Tvrdíte, že je to nesmysl, ale iniciátoři návrhu včetně štrasburského soudu si myslí, že je to reálné. Co vy na to?
Není. Pokud děti opravdu mají snížené rozumové schopnosti, tak na učivo běžné základní školy nemají. Poté jsou demotivovaní a k nám se dostávají ve stavu apatie, uzavřenosti, s velmi nízkým sebevědomím. A velmi často s menšími vědomostmi, než mají jejich vrstevníci na naší škole. Toto platí obecně o dětech s mentální retardací, kde je snaha integrovat je do běžné třídy. Je to nesmysl. U tělesného postižení nevidím problém, ale u mentálního hendikepu ano. Naše osnovy nejsou tak obsáhlé. Žáci se ocitají v kolektivu, kde jsou děti s podobnými obtížemi. Výrazně se zlepší známky, nacházejí opět smysl života a mohou se dále rozvíjet. Nejsou ti poslední ve třídách.

Kolik máte v hradeckých speciálních školách romských dětí?
Ani jedno. Protože nikdo z dětí ani rodičů se nehlásí k romské národnosti. Těžko můžu dát někomu stigma, že je, nebo není Rom. Realita je samozřejmě jiná.

Š
koly se o začlenění romských žáků snaží. Jak se tedy dostávají k vám?
Snaží. Tím se věková hranice dětí, které se k nám dostávají, posunula do vyšších ročníků, a to na přelom prvního a druhého stupně. Musím upozornit, že hlasy, které říkají, že zařazování do speciálních škol funguje šmahem, nejspíš nevědí, o čem mluví. Aby se vůbec dítě mohlo dostat do spe〜ciální školy, musí projít vyšetřením ve školském poradenském zařízení, které zjišťuje, zdali jsou sníženy rozumové schopnosti. Navíc musí být splněna ještě jedna podmínka, a to ta, že se žákovi dlouhodobě v běžné škole nedaří. Teprve poté je vydáno doporučení o umístění do speciální školy. A pořád je to doporučení. Rozhodnutí je na rodičích.

V čem spočívají potíže těchto neúspěšných dětí?
Velmi často mají obrovský počet zameškaných hodin. Někteří rodiče problém neřeší a často jim sami dávají negativní vzor. A minimálně spolupracují se školou. Problém je i s domácí přípravou.

To jsou ovšem stejné problémy, které by
mohlo mít dítě na běžné škole. V čem jim tedy můžete pomoci?
Snížením objemu učiva. Naše osnovy jsou trochu jiné, zaměřené více na praktické dovednosti. Nižším počtem dětí ve třídě. Průměrný počet je deset. Pomocí speciálního pedagoga, který může vyjít vstříc individuálním potřebám žáka a hlavně také malým kolektivem, v němž může být dítě úspěšné.