Ivan Židkov, třiatřicetiletý sportovní novinář, přesto miluje Česko a říká: „Vždycky, když přijedu do Čech, je to jako bych se vracel z dlouhé služební cesty. Tady je pohoda, sem se vracím domů."

Jeho vztah k nové zemi se zrodil v roce 1996. Tehdy Češi ovládli mistrovství světa 
v hokeji ve Vídni a on byl ztracen. Fandovství se ještě upevnilo, když Češi vyhráli šampionát v jeho Petrohradu v roce 2000. „Pak jsem přijel do Německa na hokej v roce 2001 a kolega byl zdrcený, že jsme dostali gól od Švédů těsně před koncem čtvrtfinále. A já mu říkám: Počkej, hráli jsme se Slovenskem. On myslel Rusko, já Česko," vypráví.

Proto v pátek seděl v aréně ve Vratislavi a držel palce Čechům v prvním zápase mistrovství Evropy ve fotbale. Proti Rusku… „To je přece jasný," směje se. Pak ale (samozřejmě) musel napsat článek pro ruské noviny.

Židkovův život Češi ovlivňují. Osudovým momentem je pro něj setkání s Vlastimilem Petrželou. Trenér vedl Zenit Petrohrad v letech 2002 až 2006 a Židkov mu dělal tlumočníka i důvěrníka. Dokonce spolu sepsali knihu. „Pomohl mi, co se týče charakteru i zkušeností. Pro někoho je trochu nafučený," pomůže si českoruským slovíčkem. „Ale není takový. Od něj jsem dostal sebejistotu a životní chuť."

Staral se i o české fotbalisty hrající v Petrohradu. Spolupracoval rovněž s koučem Vítězslavem Lavičkou, působí totiž jako vyhledávač talentů FC Sydney, kde nynější trenér Sparty strávil tři roky.

„Češi jsou můj osud," má jasno Rus Židkov.

Jak jsem se učil česky aneb Dobrý den, soudruhu Petrove

Mluví česky, píše česky… A obojí velmi dobře – přitom je to samouk, který se jeden z nejtěžších jazyků vůbec naučil sám.

Jak s češtinou Ivan Židkov, novinář z Petrohradu, vlastně začal? „Koupil jsem si knížku a studoval jsem. No, byla trošku ze staré doby," směje se. „Jmenovala se Dobrý den, soudruhu Petrove. Ale dala mi hodně," ubezpečuje, že zkoumal spíš formu než obsah.

Zásadní posun v jeho češtině pak přišel, když petrohradský Zenit angažoval v roce 2002 kouče Vlastimila Petrželu, který si přivedl celou kolonii českých fotbalistů. „Dělal jsem jim tlumočníka. Konečně jsem se naučil mluvit, předtím jsem jen rozuměl," říká Židkov.

Samozřejmě česky.