Pokladny, aparatura, koleje, usadit vláček, kolotoče, střelnici, horskou dráhu… Zatímco atrakce zvládnou na místě připravit během dvou dnů, chystání samotné poutě je otázkou řady měsíců. Ta v Třebechovicích pod Orebem nese název Mariánská a městečko jí nyní ožívá až do neděle 11. září, s nápadem na obnovení její tradice přišel místní majitel pouťových atrakcí Václav Franc.

„V Třebechovicích se dřív konaly poutě, ale v takové miniaturní podobě, chtěl jsem, aby tu lidé zažili tu opravdovou velkou pouť se vším všudy. Máme tu nové atrakce, z novinek break dance, extreme, jinak labutě, horskou dráhu, střelnici, autodrom…- jsou to zajímavé atrakce. Tady v Třebechovicích máme i výrobce pouťových atrakcí - pana Hanuše. Mezi výrobci v Čechách je to hodně známá rodina, nese 150letou tradici,“ upozorňuje Václav Franc.

To, čím se jednou bude živit, měl tak trochu osudem předurčeno. Mezi kolotoči a houpačkami vyrůstal, provozovali je jeho rodiče, dědeček, prababička…

Jak vypráví, tato práce se v rodině přenáší z pokolení na pokolení: „Odhadem, co vím, začalo to u nás v rodině někdy po roce osmnáct set, kolem roku 1820. Já sám pocházím z Českého Meziříčí, ale původně jsme Hradečáci a moje manželka je z Třebechovic pod Orebem. Jezdí s kolotoči jako její rodiče, babička, dědeček a všichni pocházejí z Třebechovic. Mezi kolotočáři se tak trochu známe, a tak jsme se i seznámili.“

Edita Vocásková.
Život světských? Jak na houpačce. "Ale baví mě to, je to můj život," říká Edita

Na svůj rodinný podnik je Václav Franc patřičně hrdý. „Baví mě to a moje děti taky, takže pokračovatele má jisté, mám dva syny a dceru,“ říká.

V Třebechovicích to však určitě není jediná rodina, která se pohybuje v této branži. „Je jich tu okolo dvaceti,“ odhaduje další z třebechovických majitelů pouťových atrakcí Bedřich Chaloupka. „My tu máme takovou raritu. Tento strašidelný hrad jezdí už třetí generaci. Procestoval celý bývalý východní blok. Za komunismu to byl jediný strašidelný hrad na východě Čech a vyroben byl tady v Třebechovicích,“ upozorňuje.

„Dřív tady byl Park kultury a oddechu - PKO, krajské sídlo měl v bývalé restauraci Amerika a měl tam i údržbu. Tam houpačky parkovaly. A od té doby se sem kolotočáři postupně stěhovali. Pod PKO se jezdilo do Sovětského svazu a jinam do zahraničí, a hlavně po Čechách. Já jezdím do zahraničí, po festivalech v Polsku. Na cestách strávím půlroku a když jsem doma, zas se připravujeme na další rok,“ přibližuje zpola kočovný život Václav Franc.

Jak dále prozrazuje, školu musí děti zvládat i na štacích: „Během sezony je manželka doučuje a na podzim pak dělají zkoušky. Ráno se vstává, učí se a odpoledne jdou k atrakcím. Musí mít takový řád. Zvládají to.“

V posledních deseti letech prý prošel tento business hodně velkými změnami a je čím dál těžší. Provozovatelé pouťových atrakcí se museli prokousat obdobím covidu a popasovat se i s vysokými cenami energií. Navíc krátkodobá přípojka, kterou na akcích využívají, je ještě dražší. Někdy si musí vypomáhat i generátory. Vše se pak promítá do cen vstupného, a to v době, kdy musí o zákazníka bojovat.

Zdroj: Deník/Jana Kotalová

„Lidé jsou náročnější, chtějí lepší a dražší atrakce, což je také problém, a chodí méně. Pak se musí zvedat vstupné, aby se pokryly náklady. Lidé jsou rozmrzelí, že je všechno dražší, ale náklady jsou také vysoké. Třeba v Třebechovicích na pouť jsem pozval kapely, které budu muset také zaplatit. Ale když to člověka baví a má to rád…“ dodává s úsměvem Franc.

Třebechovice pod Orebem nejsou jediným místem, kde obnovuje pouť. Od 22. do 24. září ožije poutí také Rychnov nad Kněžnou, tam ponese název Bertská a bude mít i charitativní rozměr, první den se tu děti s postižením budou moci svézt na pouťových atrakcích zdarma. Už před dvěma lety pak Václav Franc uspořádal v Českém Meziříčí posvícení. Příští rok plánuje do Českého Meziříčí pozvat na pouť spojenou s pivním festivalem, kterou chce uspořádat ve spolupráci s místním Sokolem.