„Dříve jsme pořádali tábor pro třicet dětí. Z našich zkušeností však vyplynulo, že si táborníci neodnesou tolik, kolik bychom očekávali," vysvětluje vedoucí Stopy čápa Martin Snížek 
a dodává, že děti v pěstounské péči potřebují specifický přístup, proto vznikl nový táborový model, na kterém se podíleli sociální pracovníci, učitelé i terapeut.

Výsledkem jsou dva malé tábory po patnácti dětech podobného věku s menším počtem pracovníků. Herní program reflektuje potřeby mladších a starších táborníků. Vymizí soutěže, které jsou výkonností a nutí děti soupeřit a být nejlepší.

„Hravou formou chceme dát dětem zažít pocit sebedůvěry, pomoci jim objevit jejich silné stránky a schopnosti," přibližil záměr vedoucí jednoho z táborů Lenka Pirklová.

Důležitou součástí táborového dne je i práce 
s emocemi a vlastním strachem. Některé děti nejsou zvyklé na tolik pohybu a mohou být více unavené. To pak přispívá ke vzniku různých vypjatých situací jako jsou hádky či výbuchy vzteku.

„Učili jsme se s dětmi poznat, co se v takových chvílích s námi děje a zda tomu můžeme nějak předejít," dodala vedoucí Lenka Pirklová.