Hradečáci začali „sametově“ měnit režim 20. listopadu. Do revolty proti komunismu se zapojili studenti, dělníci i tisíce obyvatel města.

„První demonstraci jsme zorganizovali my, studenti. Půjčili jsme si nářadí, lopaty a hrábě a vyšli do ulic uklízet město. Chtěli jsme ukázat, že sice stávkujeme, ale nezahálíme. Při tom jsme lidi zvali na demonstraci,“ vzpomíná někdejší člen studentského stávkového výboru Jindřich Vedlich.

Manifestace moderoval Robert Novák, současný ředitelem hradeckého Gymnázia J. K. Tyla. „Vybavuji si především, že byly tehdy v polovině listopadu silné mrazy. Pro nás, kteří jsme stáli několik hodin na morovém sloupu, to bylo drastické. Určitě na mě obrovsky působilo i to, že náměstí bylo zaplněné do posledního místa,“ vzpomíná.

Při nedělní manifestaci 26. listopadu vytvořili přítomní lidský řetěz jako živý důkaz často skandovaného hesla V jednotě je síla. Na závěr zněla i státní hymna. Tato manifestace zahájila každodenní maraton hradeckých shromáždění. Stejný den se stal mluvčím hradeckého Občanského fóra někdejší ředitel ZOO ve Dvoře Králové nad Labem Josef Vágner.

Významné prosincové události roku 1989 zahájila v neděli 3. prosince ve východních Čechách neopakovatelná událost. Tradiční rivalové se spojili na protest proti režimu. „Tisíce lidí chtěly vytvořit lidský řetěz mezi Hradcem a Pardubicemi. Myslím ale, že se nepodařilo úplně propojit obě města,“ vzpomíná Jaroslava Pospíšilová z Muzea východních Čech.

Dalším mezníkem byla studentská akce na Gottwaldově, dnešním Ulrichově náměstí, kde v úterý 12. prosince vyrostla zeď z papírových krabic. Ani těsně před Štědrým dnem protesty nepolevily. V sobotu 23. prosince večer vzplály za okny hradeckých domů tisíce svíček vyjadřujících solidaritu s Rumunskem.

V pátek 29. prosince slavili Hradečáci na Žižkově náměstí zvolení Václava Havla prezidentem. „Čtrnáctého ledna 1990 studenti zorganizovali happening, při kterém sehráli alegorickou hru Boží soud. Následně byla odstraněna socha Klementa Gottwalda,“ vzpomíná Pospíšilová.

Důležité polistopadové události v Hradci korunovala 27. ledna 1990 návštěva Václava Havla a uvedení hradeckého biskupa Karla Otčenáška do funkce.

LENKA KAŠPAROVÁ

Vzpomínky na listopad 1989:

close zoom_in close zoom_in Čím jste se na lidi, kteří přišli na manifestace, snažil zapůsobit?

Robert Novák: Zásadní argument byl, že policie nesmyslně zmlátila mladé lidi na Národní třídě. Hradečákům jsme připomněli, že to mohly být i jejich děti, které byly tak surově zmláceny.

Neměli jste strach ze zásahu veřejné bezpečnosti?

Jindřich Vedlich: I když byla revoluce sametová, bylo to mnohdy na hraně. Nedaleko Háječku byla připravená jednotka ministerstva vnitra s obrněnými transportéry a také Lidové milice čekaly na příkaz zakročit, který naštěstí nepřišel.

Jaký je váš nejsilnější zážitek ze sametové revoluce?

Robert Novák: Dělali jsme sbírku, abychom měli prostředky na vydávání letáků. Jednou přišla stará paní a dala nám zlatý prsten. Měla ho jako památku po svém manželovi, kterého zabili komunisti. Prsten nám věnovala s tím, že manžel by byl určitě šťastný, kdyby se této doby dožil.

Byli jste coby nepřátelé režimu sledováni?

Jindřích Vedlich: Ano, měli jsme indicie o tom, že nás sledují. Pronásledovali nás určití lidé, jezdila kolem nás stále stejná auta. Telefony na kolejích byly odposlouchávány.