Sběratel: Dopis od Fidela Castra mě moc potěšil

Sbírku založil můj otec. Já jako kluk jsem měl možnost otevírat jeho korespondenci, seznamovat se s podpisy, a zaujalo mě to. Od něho jsem převzal sbírku v počtu asi patnácti set autogramů a v současné době jich mám 2555.

Když jsem převzal sbírku a uvědomil si, jaké rarity obsahuje, řekl jsem si, že s tím musím na veřejnost. Rozhodl jsem se sbírku přepracovat na čtvrtky A4, kde jsou kromě vlastnoručního podpisu také fotografie a informace o té osobnosti. Pořídil jsem si protento účel panely a dělám výstavy, kterých jsem uspořádal už 58. Pořídil jsem si k tomu výstavní knihy, kterých už mám šest, a lidé tam zapisují své dojmy z výstavy. To je pro mě povzbuzující.

Dají se získat osobním stykem při návštěvách u umělců, případně výstavách a autogramiádách, výměnou na klubových setkáních nebo korespondencí. To je v mém případě převažující. Napíšu dotyčnému dopis, kde se představím, aby si udělal obrázek o mé činnosti, a požádám ho o autogram. Někteří vyhoví, u jiných mám negativní zkušenosti. Například v současné době mám rozesláno dvacet až pětadvacet dopisů a na odpověď čekám marně. S tím se člověk musí smířit. Říkám si, nemůžeš mít, hochu, všechno.

Klub sběratelů autogramů vyhlásil soutěžní výstavu členů na téma, kterých podpisů si ve své sbírce nejvíc vážím. Vybral jsem deset autogramů pocházejících většinou ze sbírky mého otce, a vyhrál. Zřejmě nejvíc si vážím podpisu Františka Palackého. protože to je jeden z nejstarších autogramů. Palacký se narodil v roce 1798. Potom bych vzpomenul Jaroslava Vrchlického, Alfonse Muchu, T. G. Masaryka, nebo posledního náčelníka Inků jménem Huaraca Duchicela. Mám k tomu i jeho průvodní dopis z roku 1946. Tady je zase podpis malíře Pabla Picassa. Tomu otec poslal výstřižek z novin s žádostí o podpis a on vyhověl. K významným patří i autogram amerického dobrodruha Steva Fossetta, Mikoláše Alše nebo Antonína Dvořáka, či hraběte Eduarda Clam Gallase. K tomu se váže zajímavá příhoda.

Podpis našel můj děda na listu vytrženém pravděpodobně z knihy na smetišti jednoho zámku. Dlouho jsem však nevěděl, kterému Clam Gallasovi podpis patří, protože tam stálo pouze Clam Gallas. Dalo mi hodně práce vypátrat, o koho šlo. Po korespondencích po různých archivech jsem se dopátral, že šlo o hraběte a profesionálního válečníka Eduarda.

Většinou jsou po tátovi. Protože však otec k politice neinklinoval, tak neoslovil prezidenty Novotného a Gottwalda a tito dva mně chyběli. Novotného jsem sehnal na burze výměnou a Gottwalda jsem koupil. Na schůzce sběratelů v Bohdanči mi autogram jeden člověk nabídl, dal jsem za něj tisíc korun.

Fidel Castro měl před několika lety nějaký proslov, při odchodu špatně došlápl a zlomil si nohu. Říkal jsem si, využiju příležitosti a i když Castro je jedním z těch, o nichž se ví, že málokdy odepisují. A on mi vyhověl. Poslal snímek stadionu Fidela Castra a připojil svůj podpis. Asi si řekl, nějakej hodnej Čecháček mě má ještě rád, tak mu vyhovím. To jsem byl moc šťastný.

O vás se ví, že ve sbírce máte snad všechny významné osobnosti kulturního života pochované na vyšehradském Slavíně...

První tam byl uložen v roce 1901 Julius Zeyer a do dnešní doby tam spočinulo 52 osobností. Mám vlastnoruční podpisy nebo aspoň rukopisy všech. Už táta s tím měl problémy, protože šest jich chybělo, ale postupně jsem je získal na burzách výměnným způsobem nebo prostřednictvím pozůstalých. Dal jsem tak dohromady čtyři, a chyběli mi už jen dva – výtvarník Antonín Strnadel a sólistka Národního divadla Kamila Ungrová. Už jsem se smiřoval s tím, že je nezískám. Podpis Kamily Ungrové jsem poté koupil na burze a Antonína Strnadela získal od kolegy filatelisty. Podpis jsem od něj nedostal s tím, že sbírku hodlá kompletovat, a pak mi to nabídne. Dlouho se neozýval, tak jsem mu poslal dopis. Zanedlouho přišlo psaní od jeho paní, že zemřel. Stálo tam, že mi autogram Antonína Strnadela posílá jako památku na manžela. To bylo dojemné.