Žiletka, nůžky, střepy, nebo nůž. Mladých lidí, kteří si záměrně ubližují, podle odborníků na lidskou duši přibývá.
„Nemají se komu svěřit. A vlastně ani nechtějí. Je to způsob, jak dát průchod přepětí, které cítí, ale také jak se vůči němu zocelit. Jsou obklopeni spoustou možností. Jenže mnoho z nich není skutečných. Jsou třeba jen na stránkách časopisu, nebo na internetu,“ vysvětlila psychiatrička Helena Machová z Chrudimi.

Problém se mezi dospívajícími rozšířil natolik, že někteří východočeští pedagogové a pracovníci středoškolských domovů mládeže „dostali za úkol“ své svěřence dokonce hlídat.
„Řekli, že sebepoškozování je v současné době hlavně doménou dospívajících, kteří vyznávají módní styl emo. U dětí na internátu máme nepozorovaně kontrolovat, zda nemají pořezané končetiny. Co je emo a jak se pozná, ale s kolegy netušíme,“ uvedla vychovatelka z Pardubicka.

Deník proto oslovil deset psychiatrů z východních Čech. Ani jeden z nich nevěděl, co si pod pojmem emo kultura představit, přestože se ve svých ordinacích, jak sami přiznali, s lidmi závislými na sebepoškozování setkávají.
Souvislosti mezi sebepoškozováním a určitým životním stylem či filosofií, jakou emo v každém případě je, psychiatrička Helena Machová přesně popsat nedokázala. Upozornila však na jeho tragické důsledky, které ať už u „emo dětí“. nebo ostatních dospívajících může mít.
„Takový člověk potřebuje individuální psychiatrickou péči. Sebepoškozování se pak totiž stává rituální záležitostí a přerůstá až k myšlenkám, zda neříznout hlouběji,“ uvedla.