I když letos nepřibudou na labské nábřeží další sochy z Hořického sympozia, protože se z finančních důvodů neuskuteční, můžeme se znovu projít mezi díly už zde přítomnými.

U Pedagogické fakulty je osazen objekt kanadského sochaře Jocka Hildebrandta. Hildebrandt se narodil 5. května 1952 v Quesnelu v Britské Kolumbii. Žije v oblasti Okanawa, což je místo pojmenované po indiánských kmenech. Není divu, že kultura původních obyvatel Ameriky ho inspirovala i k dílu vytvořenému během Hořického sympozia 2007. Nazval ho Neprimitivní.

Slovo primitivní, jímž evropská kultura v 19. a 20.století označovala všechny mimoevropské kultury, které kolonizovala, znamená: nekultivovaný, zaostalý, jednoduchý, triviální, prostý, neumělý, jsoucí na počátečním, prvotním stupni společenského vývoje nebo na nízké úrovni. Netřeba dodávat, že sochař svým uměleckým činem jakoukoli zaostalost Prvních národů jednoznačně popírá.

Vybral si tvar, který je postmoderně komplikovaný, přitom pečlivě designovaný. Použil totiž v horní čísti pískovce barvu a hrubý vroubkovaný povrch na bocích. Tvar může někomu připomínat žehličku, mimozemšťana nebo kombajn, ale je odvozen od chrastítek indiánského kmene Tlingitů. Ti žili a dosud žijí právě v Britské Kolumbii, na Yukonu a severozápadním Tichomořském pobřeží.

Používají ho šamani

Chrastítko (rattle) původních národů je perkusní nástroj, který slouží ke komunikaci s duchovním světem. Má přivolávat dobré duchy předků na pomoc v době přechodu či krize. Používají ho šamani společně s duchovními písněmi a tancem. Nástroje se vyrábějí z rohů ovcí a dřeva. Tlingité uctívali Hromového ptáka, Vydřího muže a Krkavce, někdy označovaného jako Havran, který byl nenapravitelným šibalem, ale též stvořitelem světa a hrdinou. Některý z nich je nepochybně patronem tohoto zmonumentalizovaného tvaru.

Martina Vítková