„Když jsem dělala v podniku, kde se prakticky 
od každého stolu dýmilo, musela jsem po každé směně zapínat pračku. Domů jsem totiž chodila „vyvoněná" tak, že si lidé mysleli, že pracuji v továrně na cigarety," popisuje své zážitky 
z kuřáckého prostředí. „Navíc jsem skoro celou výplatu prokouřila. To vám nedá, když každý kouří, si nezapálit. Ale člověk si tu cigaretu nevychutná, bere ji bezmyšlenkovitě," dodává 
s tím, že zlaté časy přišly v nekuřácké restauraci. „Tam se mi líbilo. Spokojená byla jak moje pračka, tak i plíce. Zakouřit jsem si šla jen 
ve chvílích volna a také když jsem měla na cigaretu chuť. Takže, kdyby prošel protikuřácký zákon, mě by to rozhodně nevadilo."

Vaše názory: Zákaz kouření v hospodách rozděluje národ

Ilustrační fotoHradec Králové - Na Vaše názory jsme se ptali na facebookových stránkách Hradeckého deníku. Zde jsou některé z nich. Ostatní najdete na sociální síti.

„Už přes dva roky nekouřím, ale podle mě by se každý měl rozhodnout sám, jestli jeho hospoda bude kuřácká nebo ne. Je to svoboda podnikání a jeho podnik, tak ať si rozhodne sám, co je pro jeho hospodu nejlepší." (Pavla Suchánková)

„Velká většina lidí se cpe pilinami (ne kvalitním jídlem), tudíž mají v hlavách rovněž piliny. Kouření je škodlivé. Podle průzkumu 60 procent populace je nadšená, že je Zeman prezident. Vůbec se tedy nedivím, že zákon neprošel. Tady to byl Balkán a vždy to Balkán bude. V civilizaci si tento zákaz pochvalují, neboť do restaurací začalo chodit daleko víc nekuřáků. Prostě mají plno a že ne, jsou jenom povídačky. Tady zase chtějí různé kličky, kde jo a kde ne, tak jak je zde zvykem. Prostě tam mají zákaz nikde a hotovo. Prostě chodí čudit na ulici a je pokoj. Pochybuji, že by nějaký piják 12 desítek denně přestal chodit do hospody. Kam by jinam chodil? Do divadla, nebo si šel zaběhat? Pochybuji, bude tam prostě sedět dál a bude si dávat těch svých 12 desítek tak jako každý jiný den. Čas 
od času se zvedne a půjde si dát cigáro ven. Díky tomu bude mít i trochu toho pohybu. Kuřárny v nekuřáckém prostředí je jako část bazénu, kde je močit dovoleno." (Tomáš Jerge)

„Doteď se dalo vybrat mezi kuřáckou a nekuřáckou hospodou. Pardon, já si chci ale po práci v pátek večer na to jedno vychlazený zajít  a k tomu patří to cigárko. Pokud bych nechtěla jít do hospody, kde se kouří, tak prostě nepůjdu. Všichni jsme lidi a všichni máme mít právo na výběr. Nekuřáci mají plno míst a hospod, nemusejí sebrat všechno." (Terry Skellington)

Pro a proti: Je správné, aby stát zakázal kouření v hospodách?

Česká republika - Neúspěch ve sněmovně vládu neodradil. Tento týden kabinet znovu projednal a schválil novelu protikuřáckého zákona a poslal ji do dolní komory. Návrh je v podstatě ve stejné podobě, jak prošel třetím čtením ve Sněmovně, než byl zamítnut. Jen v něm chybí návrh poslance ODS Marka Bendy na zavedení kuřáren přímo v hospodách, kam by nesměla obsluha.  Zákon tedy obsahuje zákaz kouření cigaret či doutníků v restauracích, ale naopak ponechává možnost kouřit tam vodní dýmky a elektronické cigarety. Zakazuje i kouření na nekrytých zastávkách veřejné dopravy či v zoo s výjimkou vnějšího prostoru vyhrazeného ke kouření. Ambicí vlády je, aby zákaz kouření začal platit už od ledna 2017. Jaký názor na to mají samotní restauratéři? Redaktoři Deníku se jich zeptali.

Roman Vaněk, kuchař, popularizátor oboru gastronomie:

Roman Vaněk patří k nejznámějším českým kuchařům, kteří se snaží pozvednout úroveň českého kulinaření.Stát by měl plošně zakázat kouření v restauračních zařízeních a samozřejmě, že to zakáže, až přestanou do rozhodování o návrhu zákona zasahovat populisté a pokrytci. Jsme poslední země, kde se kouří - orient uprostřed Evropy.

A ano - samozřejmě, že to je omezování podnikání. Je to stejné omezování podnikání, jako že lidem v restauracích nesmíme podávat drogy nebo nalévat dětem alkohol. Je jasné, že kouření škodí zdraví. Před 18 lety jsem byl silný kuřák a něco jsem si vykouřil. Kouřil jsem 60 cigaret denně, ale nejsem psychopatický vyléčený kuřák. Občas si rád vychutnám doutník, ale nikdy bych si ho nezapálil v hospodě, protože mi to nedovolí etika. Etika vůči těm, kterým je to nepříjemné a smrdí jim to.

Žluté kvítky ano, zákaz ne?

Jestliže si tato úžasná společnost dává do klopy žlutá kvítka a bojuje proti rakovině, ale na druhou stranu se nedokáže domluvit jen na tom, aby zakázala v hospodách kouřit, tak o čem se bavíme? Na jedné straně si náš národ hraje na to, jak mu jde o zdraví, na druhé vymýšlí miliony nesmyslných výjimek tam, kde by věci měly být jasné a černobílé.

Lidí přijde víc!

Tvrdím, že se zákazem kouření přijde do restaurací určitě víc lidí. Je to jednoduše dokazatelné na příkladu ostatních zemí kolem nás. Jsem přesvědčen, že zákaz kouření v restauracích podnikání v konečném důsledku vůbec neuškodí. Opačná tvrzení podnikatelů jsou výkřiky do tmy. A kdyby náhodou byly restaurace, které by poté, co tam přestanou chodit kuřáci, zbankrotovaly, rozhodně mi jich líto nebude. Ale to se nestane, nikdo nezbankrotuje, stejně tak jako nikdo nezbankrotoval jinde v Evropě. Naopak do podniků začne chodit víc lidí.

Den jako ostatní

Zažil jsem den, kdy se přestalo kouřit v Itálii. Co se stalo? Nic. Všichni si šli zapálit ven, nikdo nic neřekl a tam, kde jsme si každý den dávali kafe, to přestalo smrdět.

Aleš Buksa, úspěšný podnikatel, majitel dvou restaurací:

Aleš BuksaJsem snad ten poslední člověk, který by nešel s dobou a bránil se novinkám a věcem, které posunou každou společnost dále. Chci taky zdůraznit, že mi v celé problematice vadí prakticky jen absolutní a striktní zákaz kouření v restauracích. Jsem celý život přítelem absolutní lidské svobody a všechny podobné zákazy mi bytostně vadí. Jinak s protikuřáckým zákonem obecně nemám problém a v mnoha bodech ho podporuji, protože respektuji to, že některým nebo možná i většině společnosti kouření vadí. Ale jsem pro to, aby se nechala volná ruka trhu, který dovolí zákazníkům si vybrat, do které restaurace chtějí jít.

Od roku 1966 až do pádu komunismu jsem žil v Německu, kde jsem poznal, jak tvrdý je život v kapitalismu, resp. svobodné zemi. Byl to ostrý kontrast proti tomu, jak se žilo v socialistickém Československu, kde bylo podobných zákazů plno. Režim se snažil řídit i to, kdo má jak dlouhé vlasy a jaká hudba se má poslouchat. Rád na tu dobu v Německu vzpomínám hlavně proto, že tehdy bylo podobných nařízení a svým způsobem i diskriminujících zákonů minimum. Proto jsem u protikuřáckého zákonu ve vztahu k restauracím velice rezervovaný. A to i proto, že jsem roky vášnivým kuřákem dýmky.

U nás se kouří

Sám vlastním dva podniky - jde o prvorepublikovou kavárnu v centru Ostravy Jet Set Elektra a restauraci Borová v Beskydech s více než devadesátiletou historií. A v obou podnicích bylo vždy povoleno kouřit, a to i proto, že máme kvalitní vzduchotechniku, což považuji za důležité. Já tedy nemám důvod, chuť a svým způsobem ani právo to měnit. Pro mě jako podnikatele je zásadní, abych si sám rozhodl, jak bude můj byznys fungovat. Považuji to za jeden ze základních principů podnikání ve svobodné zemi. Platím daně, dodržuji všechna nařízení a vyhlášky a od státu očekávám, aby respektoval i mou podnikatelskou vizi a neomezoval mě ve způsobu a formě podnikání. Když to přeženu, tak principem fungování státu by nemělo být rozhodovat, zda budu provozovat kuřáckou nebo nekuřáckou restauraci.

Síla trhu rozhoduje

Chápu vyhlášku, která zakazuje kouření během podávání obědů, další omezení mi už ale přijde za hranou. Zrovna v kavárně Elektra pořádáme hudební jazzové večery, které si řada návštěvníků bez dobrého pití, dýmky nebo cigaretky nedokáže představit. Ze svého podnikání dobře vím, že v byznysu vždy rozhoduje síla trhu. 
A myslím si, že tak, jak se i bez omezujícího zákonu daří nekuřáckým restauracím, bude se stejně dařit i těm kuřáckým. A každý ať si sám zvolí, kde mu je lépe.