Akce proběhla v úterý v zaplněném Adalbertinu. Na pódiu se střídali hudebníci, kolem stály stánky cizinců žijících v Královéhradeckém kraji. Někteří z nich tu pracují, jiní přijeli za studiem.
Velmi lákavě vypadal stánek Arménie, kde paní Eva Pogosyan nabízela tradiční medové a ořechové zákusky.
Nával se za chvíli tvořil také u Mexika. Alejandro, který je v Hradci už druhým rokem, tu servíroval výtečné tortily, pikantní omáčky či třeba mango obalené v koření.
„Chtěl bych v Česku zůstat natrvalo a najít si tu práci. Mám tu i přítelkyni," prozradil Jonathan, který bydlí v Hradci něco přes rok, a rovněž zastupoval mexický stánek.
Příchozí si mohli pochutnat i na tradičním japonském sushi. Sympatická Yumi, která ho nabízela, také názorně předváděla, jak se správně drží dřevěné hůlky.
Xochilt z Nikaraguy
Brunetka s cizokrajným jménem Xochilt představovala vzdálenou Nikaraquu. Studuje třetím měsícem na místní univerzitě. S češtinou je v začátcích, i tak je tu nadšená. A lidé zase ze sladké skořicové rýže – typické Nikaraquijské dobroty – kterou tu nabízela.
„Češi jsou moc milí," shodují se cizinci
„Z České republiky jsem nadšená. Všichni jsou na mě hrozně milí," vysvětluje skvělou angličtinou černoška Brenda z Ugandy. V Hradci žije teprve rok. Je tu se svým synem a přítelem a ráda by zůstala. Navštěvuje tu i kurz češtiny. Na multikulturní festival Setkání národů si oblékla typický barevný africký kroj, ve kterém servírovala speciality z Ugandy. Třeba vynikající smažené vdolečky s hovězím masem či se zeleninou. Brenda není sama, komu Češi připadají milí. Většina cizinců na Setkání národů tvrdila, že se jim tu líbí kvůli naší povaze. A pak že se Češi jenom mračí…
Veronika Skřivanová
