„Jediné, z čeho mají místní respekt, je dobře vycvičená armáda. Američané ale v té době válčili v Iráku a sto vojáků nejspíše postrádat nemohli,“ povzdechl si Šibík. Nejhorší situaci líčí v největší africké zemi Súdánu. „Na tržišti se nedá sehnat ani za sto dolarů více než suché listí. Totální hladomor je vidět na každém kroku. V západních státech řešíme problémy, které jsou pro obyvatelstvo rozvojových zemí nepodstatné,“ tvrdí Jan Šibík.

Okrajově se vyjádřil i k různým ekologickým aktivitám. „Je plno míst, kde lidé nemají co jíst. Řešit ekologické problémy nemají na pořadu dne,“ dodává fotograf. „Momentálně prožíváme příčinou válek, hladomorů a nepokojů jedno z nejhorších období za poslední léta,“ soudí podle zkušeností. Za rok Jan Šibík stihne až 15 besed, ale je dost obtížné s nímdomluvit pevný termín. Svoje reportáže si dopředu neplánuje. Reaguje na aktuální dění ve světě. A války si čas nevybírají.

„Většinou jsou posluchači mladí lidé ve věku, kdy jsou dost kritičtí ke všemu kolem nich. Pro mě je výzvou získat si je,“ vysvětluje svoji filozofii válečný fotograf. U popisování událostí působí Jan Šibík přirozeně. Nic nezkrášluje a nic nepřibarvuje. Ostatně, stačí samotná realita drsné Afriky.