Zkrátka tu je a žít s ním není zrovna snadné. V České republice se začíná objevovat čím dál více zařízení, která lidem s nemocnou duší sekundárně pomáhají, aby se začlenili do života. Oproti ostatním zemím Evropské unie od nás na západ je stále co dohánět, ale přeci jenom se situace zlepšuje.
Příběh dvaatřicetiletého Jakuba z Hradce, který se léčí s paranoidní schizofrenií to zřetelně dokazuje. Měl obrovské osobní problémy a nebyl schopen přijmout jakoukoli zpětnou vazbu k jeho osobě. Díky občanskému sdružení Péče o duševní zdraví má dnes Jakub práci, přátele a získal i potřebný nadhled. Hradecká pobočka Péče o duševní zdraví i v roce 2010 pokračovala ve své intenzivní činnosti jako doposud. Za uplynulý rok byla v kontaktu se 143 lidmi s duševním onemocněním. Po rekonstrukci se také podařilo uvést do provozu dva tréninkové byty, které pronajímá město. V nich se čtyři lidé učí samostatnému praktickému životu. Ze 143 osob, s nimiž hradecká pobočka Péče o duševní zdraví navázala kontakt, představují jednu třetinu lidé, kteří jsou sice kontaktováni, ale o služby nejeví zájem.
„U duševně nemocných je obecně problém s motivováním a tato práce se zpravidla zúročí až v budoucnu. Někteří se pro pomoc rozhodnou až po opakovaném jednání,“ řekla manažerka Péče o duševní zdraví Leona Hniličková. Další třetinu tvoří lidé, kteří potřebují řešit akutní a aktuální problémy, jako jsou hrozby exekuce či výpovědi z nájmu, což se většinou podaří při pěti až deseti setkáních.
„Více než jedna třetina lidí je s námi v dlouhodobém kontaktu, pomáháme jim na obtížné cestě životem s duševní nemocí. U některých to znamená trénink samostatného bydlení, u jiných docházení do nácvikových skupin komunikace či praktických dovedností,“ doplnila Hniličková. Klienti pobočky Péče o duševní zdraví také potřebují náhradní sociální prostředí, kde mohou trávit volný čas. Řada lidí dochází také pro pomoc se začarovanými kruhy rodinných konfliktů, života na hranici bídy a v konečném důsledku se učí, jak včas rozpoznávat varovné projevy nemoci. Centrum se snaží nastavit těmto lidem podmínky, aby mohli žít jako ostatní a nemuseli být opakovaně hospitalizováni na psychiatrii. „ Definovat, co je kvalitní v sociální práci, není zrovna jednoduché. Vytvořili jsme vlastní systém, kdy hodnocení provádíme na několika rovinách – jak jsou naši klienti se službami spokojeni, jak se službám daří dosahovat jejich cíle, jak dodržujeme vnitřní standardy kvality. To všechno nám umožňuje jednak si ověřit, že služby fungují, a jednak zjišťovat nedostaky,“ uzavřel ředitel sdružení Petr Hejzlar.
