Jejich působištěm by měl být podle jedné ze seniorek tradiční hotel Alessandria na Slezském Předměstí.

„My salonky pronajímáme. Je na zákaznících, co v nich budou dělat. Nekontrolujeme je," říká Food and Beverage manažerka hotelu.

Jméno si nepřeje zveřejnit, ale tvrdí: „Všechny rezervace jdou přese mě."

Vyhráli jste dárek za dva tisíce

Kde se tedy berou zprávy
o předváděcích akcích v hotelu Alessandria?

Před časem nám doma zazvonil telefon, že kontrolují naši přípojku," popisuje Alena Louženská, která bydlí na třídě Bratří Štefanů.

Hovor tím však neskončil, důchodkyně se po chvíli dozvěděla, že vyhrála dárek v ceně dvou tisíc korun. „Hned mi bylo jasné, o co jde," glosuje paní Louženská. „Jsem sice ročník třicet sedm, ale nejsem blbá," dodává.

Situace navíc naprosto identicky připomínala přibližně rok staré chvíle. Už tehdy totiž manželé Louženští „vyhráli".

Před rokem však do Alessandrie vyrazili – a tam byli svědky obřího nátlaku prodejců na seniory ze Slezského Předměstí.

„Snažili se nám nacpat hrnce asi za třicet tisíc. Nadávali nám, tvrdili, že když si je nekoupíme, tak brzy umřeme, protože vaříme na teflonu," popisuje.
Stejné akce se tedy teď podle všeho znovu konají. A nic na tom nemění ani nevědomost vedení hotelu.

Prodejci jsou totiž po vzniku filmu a kampani, která po něm následovala, velmi ostražití.

Vidí kameru, 
zruší akci

„Jsou mnohem opatrnější," potvrzuje sama Dymáková, autorka a hlavní hybná síla, která vedla až ke změně legislativy.

Například k tomu, že město Hradec zakázalo předváděcí akce v objektech, jež pronajímá, či sociální demokracie vyhnala šmejdy ze svého království na Střelnici. Přitom právě tam se začal rodit nevšední dokument.

„Když prodejci vidí naši kameru, akci zruší nebo proběhne naprosto v pořádku," říká šéf České obchodní inspekce Vladimír Velčovský.

Podívají se jeho lidé také do hradeckého hotelu?

Říkali nám: Musíte si koupit naše hrnce. Vaříte 
na teflonu, a tak brzy umřete, popisuje seniorka

Narodila se v roce 1937, ale je pěkně vitální. „Sice jsem starší, ale blbá nejsem," směje se Alena Louženská ze Slezského Předměstí, kterou prodejci před časem lákali na prodejní akci do hotelu Alessandrie.

Jak probíhal telefon, který jste měla?
Zavolali a říkají: Vyhrála jste dárek v hodnotě dvou tisíc. Odpověděla jsem: Výborně, tak nám ho pošlete. 
A oni, že nemohou, protože by se rozbil. Že si pro něj mám přijít na akci do Alessandrie. Říkám: Aha, tak 
nemám zájem.

Jste si jistá, že šlo o předváděcí akci?
Ano, samozřejmě. Před rokem to bylo stejné, také někdy na podzim.

Tehdy jste do Alessandrie šla?
Byli jsme tam s manželem, ale brzy jsme odešli. Já Alessandrii nemám moc ráda, je to pochybnej podnik. Mají tam růži od sochaře Preclíka, ani není vidět. 
To mě štve.

Jak vypadala předváděcí akce před rokem?
Byli tam samí staří lidé ze Slezského, znám jich většinu podle vidění. Bylo to hrozný.

V čem?
Snažili se nám nacpat hrnce asi za třicet tisíc. Nadávali nám, tvrdili, že když si je nekoupíme, tak brzy umřeme, protože vaříme na teflonu. A tvrdili nám, kolik uspoříme energie, když budeme vařit na tom jejich nádobí. 
Já jsem ročník třicet sedm, ale nejsem blbá.