Prožili spolu celý život. Oslava zlaté svatby, zdá se, jako by byla včera a krásné chvíle mládí jen o maličko dříve. Přesto je dnes všechno smutně jiné, zůstává jen bolavé srdce a v mysli tisíckrát přehrávané vzpomínky na poslední den, kdy byli Jiřina a Václav Tláskalovi spolu.

Společně je také spousta Kolíňáků znala. Několik generací vnímalo jejich úsměvy v sále na Zámecké, kde bývali letitými pořadateli akcí Klubu přátel Františka Kmocha. Jeden z dvojice úsměvů ale pohasl navždy a ten druhý už se proto nikdy nerozzáří tak, jak to ústa dříve dovedla. Jiřina Tláskalová zemřela krátce po svých 77. narozeninách v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě na konci prosince.

Naposledy ještě stačila milovanému manželovi říct „Venoušku, Venoušku, Venoušku…“ Jaká slova měla následovat, se už nikdy nikdo nedozví. „Zemřela mi v náručí,“ vzpomíná Václav Tláskal se slzami v očích. „Pořád slyším její Venoušku… Přehrává se mi to v mysli tisíckrát za den,“ přiznává. V osudný den přijel za svou manželkou do léčebny na návštěvu jako již mnohokrát předtím. Dokonce ji chtěl už odvézt domů. Zkoušel jí dát trochu jogurtu. Nechtěla a stěžovala si na bolest v krku.

„Najednou jsem viděl, jak jí klesá hlava. Věděl jsem, že umírá. Přivolal jsem zdravotní sestru, ale ta si jen stoupla do dveří, opřela se o futra a zdálky se na Jiřinku dívala. Totéž udělala i lékařka. Prosil jsem, ať jí nějak pomohou, ale nehnuly ani prstem. Proč k ní ani nešly? Možná mohla ještě žít,“ ptá se zdrceně Václav Tláskal.

Ten si práci některých lékařů v léčebně velmi chválí. Ne tak ale přístup některých sester. „Proč ji rovnou nabalily plenami? Aby se s ní nemusely vodit na záchod,“ uvádí jeden z příkladů. „Jiřinka mě vždycky prosila, ať to nikde neříkám, že by se jí pak mstily,“ dodává.

Sama psychiatrická léčebna se podle slov ředitele Jaromíra Maška nechce na medializaci případu Jiřiny Tláskalové podílet. „Uvedená záležitost nebyla vůbec šetřena jako oficiální stížnost na postup léčebny. To, že je někdy příbuzný pacienta nespokojený s prací zaměstnanců léčebny, neznamená automaticky, že by při léčbě došlo k pochybení nebo zanedbání povinností zdravotnických pracovníků. Okolnosti hospitalizace jmenované pacientky jsem osobně prošetřil a žádné pochybení jsem na straně našich zaměstnanců nezjistil. Podrobnější informace bohužel poskytnout nemohu, protože léčebna jako zdravotnické zařízení není oprávněna podávat informace o hospitalizovaných pacientech třetím osobám,“ uvedl Mašek.

Pokud je prý příbuzný pacientky přesvědčen, že má důvod k nespokojenosti s prací zaměstnanců léčebny, měl podat písemnou stížnost řediteli léčebny či jiným institucím (ministerstvo zdravotnictví, veřejný ochránce práv, Česká lékařská komora apod.), aby celá záležitost mohla být prošetřena podle platných právních předpisů.