Tentokrát se věnovala soše Jana Žižky v Žižkových sadech pod hradbami. Socha se připravovala celých 47 let, proto je její historie poměrně obsáhlá.

Vítězné návrhy byly ještě dopracovány a v roce 1959 bylo o vítězi jasno (pražský sochař Jiří Dušek). Se sádrovou maketou vyrobenou v hořické škole se roku 1965 zkoušely možné varianty osazení. Před nábřežím a Žižkovými sady vyhrály Lipky, podstavec měl být vysoký 3,70 metru. Ke skutečnému osazení došlo až v červnu 1971, tedy k 550. výročí Čáslavského sněmu. Hradec se v průvodních textech prohlašuje za husitské město, ale neméně podstatné je 50.výročí založení KSČ.

Odhalení proběhlo v Žižkových sadech, které byly čerstvě přejmenovány, dosud to byly sady Klicperovy. Oslavy byly pečlivě plánovány, byly vydány příležitostné odznaky a večer pardubické divadlo hrálo hru Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci.

Žižka stojí na soklu s reliéfem znaku Hradce a datem 1423, tedy z doby pobytu Žižky ve zdejším kraji. Vzadu jsou vyryta jména autorů. Figura se opírá o mohutný meč a drží v ruce palcát. Má mohutný kabát s palcátem na prsou, ale je prostovlasá. Její postoj je klidný, ale pohotovostní. V žádném případě není agresivně rozběhnutá, jako válečný Žižka Bohumila Kafky na Vítkově. Nemá gesto vládce ani zdobný kabátec s kožešinou, tak jako Žižka na táborském náměstí.

Hradecký husitský hejtman má na své straně právo, což naznačuje meč. Figura bez helmy je figura doma, v bezpečí. Jan Žižka je dobrá socha, je monumentální a přitom ve výrazu stylizovaná až strohá. Nicméně není nijak výjimečná a v Žižkových sadech působí odloženě a zapadle.

Jistě se na ní podepsala vlekoucí se léta příprav a změny koncepce. Pro osazení v relaxační zóně má příliš vysoký sokl, který by se hodil spíš na náměstí nebo na křížení ulic. Že má Žižka orlí nos tak zjistíte spíše okem čočky fotoaparátu než na vlastní oči.