Mladý paleontolog Vladimír Socha vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové a v současnosti je externím studentem doktorského studijního programu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. O pravěkou tematiku se zajímá již od svých čtyř let, odborně pak v posledních několika letech.
Jak dlouho už se zabýváte paleontologií? Máte nějakou konkrétní vzpomínku na vaše první setkání?
Pokud si mám vybavit něco konkrétního, tak to asi bude mateřská školka, kde jsem na rozdíl od svých kamarádů, kreslících auta a vojáčky, kreslil iguanodona a jiné dinosaury. Už v tomto věku jsem se „zbláznil“ do nádherných ilustrací Zdeňka Buriana a například také do stejně nádherného filmu Cesta do pravěku. Když v roce 1993 zachvátila díky Jurskému parku „dinománie“ téměř celý svět, už jsem se o pravěk a dinosaury dávno sám zajímal.
Co vás na dinosaurech nejvíce fascinuje?
Dinosauři mi v mém dětství připadali zajímaví zejména kvůli jejich klasickým atributům – někteří z nich byli ohromně velcí a silní, děsiví a záhadní. Navíc není pravda, co se tvrdívalo – že dinosauři sice byli vizuálně impresivní, ale z hlediska evoluce nepříliš významní. Ve skutečnosti představují – i když mezi ně nepočítáme dnešní ptáky – jednu z vývojově nejúspěšnějších skupin obratlovců v celých dějinách planety. Existovali možná přes 170 milionů let a pozdrželi vývoj savců (a tím i člověka) o nesmírně dlouhou dobu. Kdyby je nevyhubila dosud ne zcela jasně vysvětlená katastrofa na konci křídy, mohli vládnout pevninám dodnes.
Jaký byl váš první dojem, když jste se jako člen paleontologického výzkumného týmu poprvé dotkl zkamenělé kostry dinosaura na vykopávkách v souvrství Hell Creek?
Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale je to skutečně úžasný pocit. Dotýkat se pozůstatků živočicha, proti jehož stáří například ani celá doba existence egyptských pyramid nepředstavuje víc než mrknutí oka je prostě fantazie. Samozřejmě však asi jen pro toho, kdo umí takovou nevšední situaci ocenit. Účast v roli dobrovolníka při vykopávkách v americké Montaně byla pro všechny z nás nepochybně poctou a trochu i splněním dětského snu.
Chystáte návrat do Montany? Nebo plánujete navštívit jinou paleontologicky zajímavou lokalitu?
I náš stát je velmi bohatý na úžasné objevy zejména prvohorních mořských živočichů. Z hlediska neptačích dinosaurů bych chtěl navštívit zejména ty evropské. V současnosti jsou malým rájem pro výzkum dinosaurů také státy jako Španělsko a Portugalsko, Francie, Anglie nebo třeba Belgie. Jakýmsi hitem jsou dnes také východoevropské státy, nádherné objevy totiž pocházejí například z Rumunska, Maďarska nebo i Polska.
Jak reagují děti v roce 2010 na téma paleontologie?
Dá se snad říci, že určitá fascinace pravěkými zvířaty, trochu podobnými pohádkovým drakům, je určitému procentu dětí již vrozená. Většina z nich z tohoto zájmu během dospívání „vyroste“, ale téměř všem dětem ve věku kolem deseti let určitě nejsou zajímaví dinosauři jako triceratops nebo stegosaurus zcela lhostejní. Zhruba jedno z deseti dětí se o problematiku vývoje života na Zemi zajímá i trochu hlouběji a chtějí získat více informací, mají zájem o přednášky i knihy s touto tematikou.
Jaký je váš oblíbený dinosaurus a proč?
Dnes mě zajímají spíše dinosauři jako celá evolučně nesmírně úspěšná skupina suchozemských obratlovců. Velmi zajímaví jsou pochopitelně opeření teropodní dinosauři, gigantičtí sauropodní dinosauři nebo třeba „obrnění“ ptakopánví dinosauři ze skupiny Thyreophora. Samozřejmě by i u mě stál v jakési pomyslné tabulce popularity vysoko nejznámější dinosaurus – Tyrannosaurus rex.