Tentorkát začneme o pomníku T. G. Masaryka.

Pomník byl poprvé odhalen 28. října 1926 ještě za života prezidenta Osvoboditele (1850 – 1937). Většina pomníků TGM vznikla v meziválečné době a odhalení některých z nich se portrétovaný účastnil ještě jako prezident nebo čestný občan. Což je velmi nestandardní postup ve skeptických Čechách: Myšlenka stavět pomníky živým není typická ani pro moderní Evropu. Masaryk nebyl ani řecký atlet, ani římský císař, ani despota. Jeho sochy jsou symbolem samostatnosti, nezávislosti a svébytnosti českého státu. Proto byly také tak často ničeny. Mnohem častěji než jakékoliv jiné sochy včetně Jana Žižky. Ačkoli ten by měl být logicky symbolem mnohem bojovnějším.

Masaryk byl průměrně snad v každé vsi odstraněn dvakrát. Poprvé za druhé světové války, podruhé po roce 1948. O navrácení se uvažovalo během 60. let, ale nikde k tomu nedošlo. Takže pokud na svých původních místech Masarykovy sochy stojí, je to většinou už jejich třetí život.

Hradecký Masaryk byl poprvé stržen 6. října 1940 potmě v noci. Stržení velmi arogantně požadovala už v březnu Árijská kulturní jednota. Dopis uchovaný v archivu je psán česky. Pro pisatele zastupoval Masaryk židozednářský režim. Na rozdíl od figury Pospíšila se po válce socha prezidenta nenašla, byla roztavena na důležitou válečnou surovinu. Při znovuosazení v říjnu 1947 asistoval hradecký sochař Josef Škoda. Ale Masaryk se na svém podstavci dlouho neohřál. Už v březnu 1953 byl odstraněn znovu. Na jeho místo plánovali nového a lepšího osvoboditele, generalissima Stalina.

Stržení sochy předcházela bouřlivá diskuse v tisku. Na stránkách Škodováka, novin Závodů Vítězného února, soudruzi z mostárny jako zástupci Hradečanů požadovali odstranění sochy našeho bývalého humanisty a budovatele kapitalismu Masaryka. Pánové z mostárny ve jménu lidu doporučili zničit pomník, na který se tentýž lid o pouhých pět let dříve do poslední koruny složil. Prostředky na druhé vybudování pomníku podle archivních materiálů pocházely z veřejných sbírek v letech 1946 - 7, kdy se země sotva vzpamatovávala z války a peněz jistě nebylo dost. O to bylo jejich věnování výmluvnější.