„Dobrý den, sousede!“ Těmito slovy zahájil stejnojmenný projekt pardubického občanského sdružení Most pro lidská práva svoji premiéru o víkendu v Hlinsku.

První adresou, na které moderátorka setkání Zdena Netolická zazvonila v sobotu krátce po poledni, byla velká rodina paní Jany Sokolíčkové. Před čtyřiceti lety se vdala do Íránu. Poslední dva roky žije v Čechách – Bagdád vyměnila za Hlinsko, kam se vrátila i se svými dospělými dětmi a jejich rodinami. Pro moderátorku setkání Zdenu Netolickou nebyla rodina Jany Sokolíčkové žádnou neznámou – po jejím návratu do Čech pomáhala mužské části rodiny najít práci. Zaručila se za ně v místní Etě – a chlapi ji nezklamali.

Paní Nasreen, snacha paní Sokolíčkové, se na setkání se sousedy pečlivě připravila. Do papírových košíčků napekla typické íránské cukroví. Vonělo kokosem, sezamem, karamelem a ořechy a jak to bývá, jeho vůně prolomila leckteré ledy. Dobré jídlo lidi spojovalo odjakživa.
„Vycházíme spolu dobře,“ řekla na jejich adresu jedna ze sousedek, Mária Danielová. „Já sama jsem Slovenka, dovedu pochopit, jak se člověk cítí daleko od domova mezi cizími lidmi.“

Zdena Netolická, která první setkání projektu zprostředkovala, byla po premiéře projektu Dobrý den, sousede dojatá. „Dostalo se nám přímo v domě i ve vedlejším vchodě velmi vstřícného přijetí,“ vzpomíná. „Hlavně babičky si myslely, že přicházíme se svatebními koláčky. Dokonce nám oplácely i dárečky.“


První setkání mezi místními a „cizinci“ v Hlinsku splnilo očekávání. Zpříjemnilo sobotní odpoledne lidem v jednom obyčejném hlineckém činžáku, přidalo milá setkání lidí, kteří se dosud spíše míjeli, a otevřelo jim cestu pro další kontakty.
Mahmoodovi utekli z Íránu před válkou a terorem, někteří z nich dokonce nechali v rozbombardovaném Bagdádu i doklady. I v tomto ohledu se jim u nás dostane pomoci. A jejich druhý domov teď získal i ozdobu sounáležitosti.

 

Fakta o projektu Dobrý den, sousede


V Pardubickém a Královéhradeckém kraji žije podle posledních údajů třiadvacet tisíc cizinců.
Nejčastěji Slováci, Ukrajinci, Vietnamci, Poláci, Mongolové.
Ve vedlejším domě, bytě, obchodě bydlí, pracují, vychovávají svoje děti.
Společnost nás, domorodců, je z velké části stále xenofobní. O životě cizinců mezi námi víme málo.
Nehledáme způsob, jak je oslovit, pochopit, přiblížit se k nim. Právě proto žijí cizinci mezi námi často v izolaci.
S těmito fakty se rozhodlo pracovat pardubické občanské sdružení Most pro lidská práva. Projekt nazvaný symbolicky Dobrý den, sousede si dal za cíl prolomit ledy a využil k tomu grantu Evropského hospodářského prostoru a Norska.
Jeho prostředky jsou jednoduché: pozdrav, malý dárek, oslovení, upřímný zájem.
Prostředníky se stávají moderátoři – lidé, kteří mají zkušenost se vzděláváním cizinců a často mají zkušenosti s podobnými projekty v zahraničí.
S malým dárkem zvoní u dveří lidí, kteří u nás našli druhý domov, a pomáhají jim najít kontakt se sousedy. Maličkost? Nikoliv. Často nepřekonatelná cesta.
Projekt Dobrý den, sousede bude zvonit u našich dveří až do začátku příštího léta.