Opadávající omítka, prorezavělé konstrukce, okna zalepená pavučinami. I takové stavby vytvářejí kolorit Hradce Králové 21. století. A není jich málo.

Komu dnes patří?
Obývají je strašidla?
Proč se jejich stavem nikdo nezabývá?

Po velmi úspěšné jarní soutěži, ve které čtenáři volili nejatraktivnější stavební památku Královéhradecka (stala se jí katedrála svatého Ducha), jsme připravili její chmurnou letní obdobu.

Čtenáři zvolí nejzanedbanější budovu (soubor budov) krajského města.

Kandidáty titulu Nejděsivější kostlivec zaslali čtenáři, jednoho vyslal do boje Hradecký deník.
Prohlédněte si galerii a pak hlasováním podpořte svého favorita.

O (NE)PŘÍZEŇ HRADEČANŮ UCHÁZEJÍ

Pilnáčkova továrna na Pospíšilově třídě

Byla postupně vybudována rodinou průmyslníků Pilnáčkových počátkem 20. století. Firma vyráběla mýdlařský sortiment (mýdla, svíčky, sodu, voňavky). Úhledná továrna pustla již za socialismu. Sloužila coby provozovna Tesly. Opravy se jí nedotkly ani posledních 19 let. Dnes je využívaná k pronájmům nebytových prostorů pro další podnikatelské subjety.

Kulturní středisko Médium na Moravském Předměstí

Vzniklo jako občanská vybavenost sídliště v 80. letech minulého století. Použitým materiálem i konstrukčním řešením se hlásí k "architektuře" Marxovy (Benešovy) třídy. A jako ona, ani kulturní středisko nikdy obyvatelům sídliště nijak nepřirostlo k srdci. Disponuje sálem s kapacitou 200 míst, několika jednacími místnostmi a učebnami. Sídlí v něm pobočka knihovny. Pod názvem Médium budovu provozuje Hradecká kulturní a vzdělávací společnost. (Názor ředitele Miroslava France ZDE)

Telekomunikační budova na Brněnské třídě

Jediným přínosem objektu ústředny bylo posílení telefonní sítě. Díky ní se do té doby téměř "podpultové" soukromé telefonní linky dostaly opravdu do všech domácností na Moravském Předměstí. Na druhou stranu se už ale odpočítávaly první roky 90. let, takže kdoví… Každopádně již v době svého vzniku působila svým předstíráním modernosti jako nehezký trpaslík. Její současný stav lze nazvat havarijním.

Nákupní středisko Hvězda

Mohlo by to být docela příjemné místo. Kdysi v něm byly soustředěny služby, z nichž mnohé se zachovaly: pošta, potraviny, doplňkové zboží, kadeřník, dokonce i malá tržnice pěstitelských přebytků… Lidé sem spádují dál, i když má atrium výtluky, obklady opadávají, pochůzí rampy jsou prorezavělé… Snad i proto, že centru nebylo změněno jméno, je stále orientačním bodem a prostorem ke střetávání lidí. Jenom to prostředí je už nelidské.

Areál bývalých městských jatek

Komplex budov, které dříve tvořily městské jatky, je na Pláckách (Kydlinovská ulice). To, co se z nich dochovalo, dává tušit, že jatky byly postaveny vzhledně a funkčně. Vše, co se dochovalo, má v základních rysech půvab staveb z 30. let první republiky (stáje, správní budova…). Náhodný návštěvník by ale asi stěží uvěřil, že se nachází v Hradci Králové roku 2008. V areálu sídlí firmy, za jejichž produkty přicházejí zákazníci. A co je ještě víc k neuvěření, bydlí tam lidé. Nejsou to skvoteři, ale nájemníci.

Hotel Paříž

Být postaven v jiném městě, byl by považován za velmi slušnou budovu. Gočárův Hradec měl avšak laťku architektury vysoko, tak hotel Paříž vedle svých "vrstevníků" nikdy nevynikl. Patřil ale k takzvaně solidním. V dobách reálného socialismu olysal, ale stále si držel noblesu. A jako nikdo pořádně neví, kdy byl postaven, málokterý Hradečan si uvědomí, kdy jako hotel s restaurací skončil. V jeho parteru se vystřídalo množství obchodů s nejlevnějším zbožím. Hradec nemá hotely. Ale na nejlukrativnějším místě města se dají právě teď koupit levné knihy.

Telekomunikační budova u okruhu

Co je nové je moderní je krásné. To bylo krédo socialistické výstavby. Mnohotvará budova telekomunikací u Labe byla oficiálně prohlašována za stavbu moderní, odvážnou a krásnou. Na červeného "mobydyka" se málem jezdily dívat školní exkurze. Hradecký Centre Pompidou? Lidem se budova zdála být spíše nehezká. Kdo v té době ale měl odvahu zavolat, že král je nahý? Odborníci asi vědí, co tam doopravdy sídlilo tehdy a kdo ji obývá dnes. Hradecký občan dnešních dnů ji už tak nějak "pro oči nevidí."

Středisko služeb a nákupů Pod Strání

Plánovaných třicet tisíc obyvatel na Moravském Předměstí asi nežije, ale i kdyby jenom pětadvacet, stále by to vydalo na slušné okresní město. Nebo pět malých. A zatímco si vlastníci a družstevníci svými prostředky upravují paneláky alespoň trochu k žití, i to málo veřejné občanské vybavenosti chátrá. Atrium centra Pod Strání je nově vydlážděno. Ale to je asi jediná investice, která byla do pustnoucího hnízda za třicet let vložena. A co ještě přibylo - svítící diody lákající k snadné výhře nad autometem a vývěsní štíty pivovarů nad vchody do hospod.

Zastřešení chodníku, roh Divišovy a ČSA

Dřevěný "tunel" byl instalován na chodník s největší pravděpodobností jako ochrana před omítkou padající ze zdevastovaného armádního objetku. Je přímo ve středu města na prvním silničním okruhu. Domorodým ztrpčuje pohyb po chodníku, turisté nad ním zvedají obočí a komentují to jako "balkánský" mrav - "Nač opravovat omítku domu, když postavit střechu nad chodníkem vyjde levněji…" (citace). Kolik let tam už straší?
Devátý nominovaný kostlivec je divokou kartou Hradeckého Deníku.