Prudký vývoj v Československu donutil v červenci zástupce států Sovětského svazu, Polska, NDR, Bulharska a Maďarska k vypracování tzv. Brežněvovy doktríny. Hlásala povinnost komunistických stran bránit socialismus i přes hranice, což umožňovalo vměšování do vnitřních záležitostí jednotlivých států východního bloku. Dubčekovo vedení však tento dokument odmítlo.

Napětí mezi Československem a zbytkem východního bloku umocnilo i vojenské cvičení Šumava, pořádané na našem území. Nešlo však tolik o vojenské cvičení, jako o mapování a naplánování budoucí intervence. Navíc odchod cizích vojsk z cvičení byl velice pozvolný a některé jednotky se do srpna nedostaly ani z našeho území.

Vladimír Wolf k tomu dodává: „Když vojska Varšavské smlouvy odcházely z cvičení Šumava, tak tady na horách nechaly navigační vysílačky, vůbec neodjely z republiky. Letadla z Ruska a Polska měly tyto majáky připravené. O tom „neodchodu“ lidé moc nevěděli. Přestože vláda na odchod cizích vojsk tlačila, ta se zatím jen pomalu loudala a někde na Rýchorách se zašila úplně.“

Prázdninové období pak patřilo uvádění akčních programů do praxe v regionálních politických strukturách (okresní výbory KSČ nebo okresní národní výbory).

Diskuze o politických změnách byla zastíněna nadnárodními sjezdy v Čierne nad Tisou a v Bratislavě, kde se Sovětský svaz snažil hrubým nátlakem přesvědčit československé vedení o potřebné změně v tehdejší politice. Dubček ale zatím všem oponentům úspěšně odolával.

Vzhledem k naplánování mimořádného zářijového sjezdu KSČ, na kterém mělo být zvoleno mnoho nových reformních kandidátů, měl už Sovětský svaz perfektně naplánovanou vojenskou intervenci.

Československý lid si však mezitím užíval léto v demokratickém opojení podporovaném svobodným tiskem. Zvyšovaly se náklady mnohých periodik s výjimkou Rudého práva, které poprvé a naposledy v socialistickém Československu kleslo pod milion výtisků za den.

V srpnu už však bylo možné ve vzduchu cítit ochlazení z východu, jak potvrzuje pamětník a tehdejší člen Horské služby ve Špindlerově Mlýně Valerian Spusta: „Politické uvolnění jsme všichni uvítali. Pak ale začalo jednání s Brežněvem a dlouho se to táhlo. Uprostřed léta se konala jednání v Čierne nad Tisou a v Bratislavě a to už jsme tušili, že bude zle… Navíc za hranicemi v Polsku byly tanky.“