Jeho provoz Sověti a Poláci zcela ochromili. Český personál však s okupanty nechtěl nic mít!

První sovětská stíhačka MIG–17 dosedla na ranvej hradeckého letiště už o půl sedmé ráno a cizinci převzali velení nad letištěm. Další sovětské a polské letouny přistávaly po deváté hodině. Podle dobových pramenů stálo 21. srpna navečer na hradeckém letišti více než čtyřicet stíhaček a několik dopravních vrtulníků. Na letišti bylo v tu dobu i 230 polských vozidel a tři desítky tanků a obrněných transportérů.

Okupanti to však na hradeckém letišti neměli lehké, nikdo s nimi nechtěl nic mít. Naši lidé jim nechtěli dát pohonné hmoty ani vodu. „Vypnuli jsme jim také elektřinu. Vylámané zámky svědčily o tom, že se snažili dostat do trafostanic, aby elektřinu zapojili, ale nepovedlo se jim to,“ vzpomíná na události staré 40 let tehdejší civilní zaměstnanec letiště Karel Černý. „Někteří lidé s vojáky diskutovali a ptali se, proč přijeli. Okupanti říkali, že nás přišli zachránit, prý tady řádí kontrarevoluce a chtějí nás napadnout Němci,“ dodal.

Odpor trval i v následujících dnech. Lidé otáčeli směrové značky u silnic, aby okupanty zmátli, a na zdi budov psali česky i azbukou různé vzkazy. Například Ivane, běž domů, čeká tě Nataša; Lenine vstávej, Brežněv se zbláznil a další.

Téměř jednotný odpor k okupantům na letišti ale nevydržel dlouho. Po čase někteří lidé začali s okupanty spolupracovat.