Peníze, cenné zkušenosti, ale i nezapomenutelné zážitky. To jsou hlavní tři lákadla, jež ženou obyvatele Hradecka za prací do ciziny. Největší zájem o získání zaměstnání v zahraničí je každým rokem právě v těchto měsících.

„Nejvíce klientů máme před letní sezonou a v průběhu září a října. Před létem se ptají především studenti na možnost získání brigády. V průběhu roku je věková skupina velmi široká. Výjimkou nejsou ani padesátiletí žadatelé. Každý měsíc tak řeším přibližně 100 dotazů týkajících se práce v zahraničí,“ informoval Jakub Kubišta, poradce sítě EURES pro Královéhradecký kraj.

Základním úkolem EURES je poskytovat služby těm, kteří chtějí využívat svého práva volného pohybu po Evropě. Zaměstnavatelům pak usnadňuje shánění pracovních sil tím, že zveřejní jejich nabídky na nástěnkách a internetových stránkách pracovních úřadů.

„Poté, co si uchazeč vybere vhodné volné místo, sám kontaktuje poskytovatele. My mu pak poradíme, co všechno si potřebuje vyřídit před odjezdem a po příjezdu do nové země. K tomu dostane všechny potřebné podklady,“ uvedl Kubišta.

Mezi nejvíce inzerující země patří Velká Británie, Irsko, Německo, Španělsko či Nizozemí. Základní podmínkou téměř všech nabídek je znalost cizího jazyka, alespoň tedy na základní úrovni.

Za lepším výdělkem do Skotska se letos už podruhé chystá také student Petr z Hradecka.

„Jezdíme s partou kamarádů stále na stejné místo. Je to farma, kde se pěstují jahody a maliny. Ty máme za úkol sbírat. Člověk se při tom dost nadře, takže za den na plantážích pak večer bolí doslova celé tělo. Velké bedny plné ovoce se totiž musejí nosit stále s sebou, a to i dost daleko od výdeje,“ řekl vysokoškolák.

Právě studenti se vydávají za prací často na vlastní pěst, většinou pak s někým, kdo už zkušenosti z té které země má.
„Všichni jsme se o sebe museli nějak postarat sami, od zaměstnavatele jsme měli zajištěnou práci a ubytování v karavanech, za které jsme platili čtyři libry za den. Letenka tam a zpátky loni stála v přepočtu asi 3200 korun, letos bude vzhledem k rostoucí hodnotě naší měny asi levnější,“ hádá Petr.
Na konkrétní místo ještě však museli dojet místními autobusovými linkami. Dálkové autobusy jsou prý ve Velké Británii dost levné, zvlášť pokud se místa objednají dopředu.

Koupit si lístek přímo u řidiče se naopak hodně prodraží.

„Stravovat se dá ve Skotsku různě. Pokud chcete ušetřit, seženete jídlo ve zhruba stejné ceně jako u nás, nebo i levnější. Jsou to většinou výrobky Tesco, takže totéž, co koupíte i tady. Ale je zde možné utratit třeba i 200 korun za jeden chleba,“ vypráví hradecký student.

A kolik si vlastně sběrem ovoce vydělali?

„Pokud odečtu všechny náklady, jako je ubytování, jídlo a útrata za oblečení, které se tu prodává levněji i ve značkách než u nás, tak jsem měl za měsíc asi dvanáct tisíc korun. Výplata ovšem záleží na tom, jaká je zrovna sezona, jak se na polích urodí,“ vysvětluje Petr.
„Každopádně byl čas i na to, abychom si během výletů ve volných dnech mohli užívat nádherné skotské přírody,“ dodal.
Jitka Jelínková