„Ani nevím, kdy jsem začala psát. Ze začátku to byly jen krátké povídky a pohádky,“ usmívá se. To, že napíše první knihu, ji napadlo před rokem. „Přemýšlela jsem o dalším příběhu a řekla jsem si, že bych mohla zkusit napsat něco delšího. Nakonec jsem se rozepsala natolik, že už mám trilogii,“ prozradila Inesa. Na myšlenku zveřejnění příběhu ji přivedli kamarádi a hlavně rodiče. „Neustále mě utvrzovali v tom, že se mi to povedlo. Rozhodující krok pak udělala mamka,“ sděluje. První díl je na světě a kmotrem se stal Jan Cimický.

Inspiraci sbírá Inesa odevšad. Nejvíc nápadů má ukrytých ve své fantazii. „Moc o tom nepřemýšlím, prostě si sednu s papírem, tužkou a vytvářím svůj svět. Tenhle příběh jsem skládala rok. Všechno si píšu do sešitů a pořád to opravuji a přeškrtávám, takže finální podobu mi zadávala do počítače mamka. Mě to moc nebaví. Přepsat se to ale musí, protože jinak by se v tom nikdo nevyznal,“ směje se.

Vydání knihy má také svá úskalí. „Zkoušeli jsme štěstí asi u šesti dalších nakladatelství, ale většinou mě odmítli. Albatros dokonce řekl, že mi knihu nevydá, protože nejsem zletilá,“ říká. O tom, že by v budoucnosti pracovala jako spisovatelka, neuvažuje. „Tím bych se neuživila. Zatím nemám ani představu, čím bych chtěla být. Na přemýšlení mám spoustu času, a tak si raději užívám,“ uzavírá.