Africká Verča také miluje sport, je jejím hlavním koníčkem, ale… Její rodina je chudá a ona potřebuje příspěvek na to, aby vůbec mohla chodit do školy. V Keni se totiž i na „základce" platí školné.

Obdivuhodné mecenáše našla v Hradci, přesně na základní škole na Pouchově. Paní učitelka Eva Humlová a její žáci sponzorují růst mladé Keňanky. „Pomoc mých dětí je parádní, můžu se na ně spolehnout," děkuje Eva Humlová. „A stejně tak na jejich rodiče," doplní.

Důkaz? Rodiče podporují děti v nevšední akci, která se ve škole konala ve středu a ve čtvrtek. Děti se mění v podnikatele, prodávají svačiny.

Ve vestibulu školy je podlouhlý stůl, na něm cedule pokladna. Za stolem sedí žáci devátého ročníku a prodávají tousty. Na dobrotu čeká poměrně slušná fronta. Učitelé i nejmenší žáci školy. „Máme jeden sýrový, tedy vegeterináský, a druhý šunkový," láká zájemce Eva Humlová.

Toust stojí dvacku – a výdělek poletí do Keni na účet slečny Veronicah.

„Dneska to frčí," pochvaluje si ředitel školy Jiří Otčenášek. Je čtvrtek dopoledne, malá přestávka po druhé hodině, něco před desátou hodinou.

„Největší nápor bude o velké přestávce, ta začíná v půl jedenácté," tvrdí ředitel. „Jo, to doprodáme všechny tousty," těší se Humlová, učitelka angličtiny a francouzštiny.

Právě sedí v kabinetě a vypráví o svém „projektu". V tom přijde do místnosti její žačka a nadšeně hlásí: „Dostali jsme dýško sto šedesát korun." Jedna z učitelek si přišla pro svačinu a zároveň přispěla na dobrou věc…

„Vybereme tak 10 tisíc," má spočítáno Eva Humlová. Na konto nadace, která se stará o pomoc dětem, pak letí 7200 korun. To je čistý zisk.

Veronicah, dívenka z Nairobi, tak má zaplacené školné, učebnice (zkrátka pomůcky) či třeba matraci do postele a pro rodinu balík rýže.

Tahle akce se zkrátka vyplatí. A o to přece běží…

Keňané jsou vnitřně bohatší

Hradec Králové – Je dobrou duší (a hlavní hybatelkou) pomoci africkým dětem, kterou se zabývají na základní škole na Pouchově. Vitální učitelka angličtiny a fracouzštiny Eva Humlová.

Pořádáte takzvané svačinové dny. Jak vás to napadlo a co vše to vlastně obnáší?
Dostala jsem inspiraci od kamarádky z Jihlavy. Děláme to už tři roky. Nakoupíme padesát toustových chlebů, dvě kila šunky, více než sto balení sýrů a dvě kila papriky. Tousty chystám já, děti je zapékají a prodávají.

Proč?
Já mám zdravotní průkaz, oni čepičky, zástěry, takhle jsme dohodnuti s hygienou.

Před čtyřmi lety jste byli v Keni za chlapcem, kterého jste sponzorovali. Jaké to bylo?
Náročné. (směje se) Ale i poučné. Chlapec bydlel na vesnici, chodili bosky, ale školu měli v nádherném prostředí. Učili se venku. Oni se nemají materiálně tak dobře jako my, ale vnitřně jsou možná bohatší.

Nyní sponzorujete Veronicah. Jak jste v kontaktu?
Přibližně třikrát ročně si píšeme dopisy. Posílali jsme jí také vánoční dárek.