Dříve se tak říkávalo Václavám. Většina z nás si jistě vzpomene na Vendulku ze Smetanovy opery Hubička, která zpívá dvě slavné ukolébavky – Hajej, můj andílku a Letěla bělounká holubička.
Nesmíme zapomenout ani na Vendulku utěšitelku z filmových Básníků. V církevním kalendáři v neděli objevíme Notgera, který žil v 9. až 10. století. Narodil se ve významné rodině ve Švýcarsku. Od dětství trpěl tím, že se mu spolužáci smáli, protože koktal. Říkalo se mu proto „Koktavý“, ale ti, kdo ho znali, o něm tvrdili, že je dobrý Notker. Stal se mnichem ve svatohavelském klášteře ve Švýcarsku.
Napsal různá pojednání, zasloužil se o povznesení církevního zpěvu a složil některé písně. Zemřel 6. dubna 912 a jeho ostatky jsou dodnes umístěny na jemu zasvěceném oltáři v dómě v St. Gallen. V roce 1512 byl blahořečen papežem Juliem II. Světec je patronem dětí s vadou řeči a hudebníků.