Restaurátoři „mladíkovi“ z roku 1911 dopřáli nejenom očistnou koupel, ale i masáž a pedikůru. Ale nebla to lehká očistná kůra. „Když člověk okolo sochy chodil, připadalo mu, že mlže mít tak půl metru, ale ve skutečnosti měří 167 centimetrů. A taky je to pořádný cvalík. Vždyť váží kolem 300 kilogramy,“ svěřila se Deníku konzervátorka hradeckého muzea Andrea Černá, které museli při manipulaci na „masážním“ pultu se sochou pomáhat ruce čtyř svalnatých chlapů.

„Ale na to, kolik má socha let, je v úžasné kondici,“ dodala konzervátorka, jež již několik týdnů ze skulptury odstraňuje divokou patinu. Na tuto „masáž“ nejdříve použila skalpely a škrabky. Nejlepším pomocníkem se nakonec ukázala malá elektrická bruska. „Když je člověk trpělivý, tak se třeba z nohou dá nános divoké patiny očistit za jediný den. Ale je to docela prašná a fyzicky náročná práce,“ nechala se slyšet Andrea Černá s tím, že po analýzách a konzultacích s chemiky došli restaurátoři k domněnce, že socha byla na budovu osazena v bronzu s konzervací, kdy na ni po čase narostla krásná patina. „Tu určitě sundávat nebudeme. Má totiž konzervační účinek na bronz. Uvidíme ji tak v té původní zelené a černé barvě. Jen nebude svítit tou světle zelenou škodlivou patinou,“ dodala Andrea Černá, kterou při očistě sochy překvapil také fakt, že není socha odlita z „klasické mědi a cínu, ale z takzvaného červeného bronzu. Tedy slitiny mědi, zinku a cínu s příměsí olova. „Takto slitina se vyznačuje tím, že se po odlití dobře zpracovává,“ uvedla Andrea Černá, jež tento týden ještě čeká konzervace sochy mikrokrystalickým voskem tak, aby se již příští týden mohla opět vrátit do sevření sochy Průmyslu.