Jednadvacet. Tolik „obětí“ si vybral Taxisův příkop Velké pardubické. Poslední se stal hnědák Cieszymir.
Platí tedy, že proslulý Taxis je zas zabijákem? Nebo jde spíše o výjimku. „To druhé,“ tvrdí jeden z nejslavnějších českých žokejů a čtyřnásobný vítěz Velké pardubické Václav Chaloupka, který jel osmnáctkrát a jen dvakrát Taxis neskočil.
 
„Je to neštěstí, ale žádnou vědu bych z toho nedělal,“ dodává Chaloupka. Shoduje se s odborníky, že šlo spíše o nehodu, než záludnost a nebezpečnost Taxisova příkopu.
 
Připomeňme, že koně v neděli najeli na skok pomaleji. Maskul přibrzdil a Cieszymir neměl manévrovací prostor. Jeho skok byl proto krátký a kvůli zlomenině byl utracen.
 
Kůň na Taxisu zahynul poprvé po přestavbě v roce 1993, celkově po jednadvacáté, ale znovu po dlouhých 18 letech.
Musel být Cieszymir utracen? O tom na závodišti rozhodují vždy veterináři. Nikoli trenér, ani majitel koně.
„Je to na odborné úrovni. Jestli existuje šance na život, tak se snaží koně zachránit, ale když uznají, že by bylo nelidské koně i transportovat, dojde k humánnímu utracení,“ popisuje veterinář Roman Vítek.
 
„Neseme to těžce, ale je to stejné, jako kdyby doktor brečel nad každým zemřelým pacientem. Je to drsný, ale život takový je a musí se žít dál,“ říká Martina Růžičková, poslední žena, která Velkou pardubickou jela a tvrdě padla na Taxisu. „Je to těžký skok. Musí všechno vyjít, ale tentokrát došlo k pochybení jezdců před nájezdem,“ konstatuje Růžičková.
 
Proti Taxisově příkopu se několikrát zvedla vlna odporu. První přišla hned po premiéře. Tribunní skok, jak zněl původní název, tehdy uchránil kníže Egon Thurn-Taxis. Odtud současné jméno skoku.
 
Největší protesty ochránců zvířat přišly v roce 1992. Demonstrace vyvrcholila jejich hromadným vniknutím na dráhu mezi běžící koně. Proti demonstrantům tvrdě zakročila policie a pak protesty slábly.
 
A to i proto, že byl Taxis upraven. Překážka číslo čtyři byla v roce 1993 téměř o 20 cm snížena, příkop byl zčásti zasypán a zmírněn byl i úhel doskokové plochy. Z někdejšího strašáka se stal těžký skok, který trénovaný kůň zvládne.
 
Navíc se dřív nekonala kvalifikace a ambiciózní majitelé posílali do dostihu nepřipravené koně. Teď je start podmíněn schválením veterinární komise veřejně v paddocku.
„Už nejsou lidé, kteří by poslali do dostihu koně, jenž není stoprocentně zdráv,“ kývne trenér František Holčák.
Odpůrci tvrdí, že k nebezpečnosti přispívá, že se před hlavním závodem nesmí trénovat. Růžičková to vyvrací. „V tréninku by šel kůň pouze na půl plynu, a to pak nejde skákat,“ domnívá se Růžičková.