Nejvíce ho proslavila bajka o lišce Bystroušce. Spisovatel je spojen i s Královéhradeckým krajem. Své studium započal v Čáslavi a v Hradci Králové vystudoval gymnázium (dnes J. K. Tyla). Pak začal studovat v Praze, ale tam školu nedokončil.

Dojemný příběh s dobrým koncem

Za stavěním vánočního stromu stojí pohnutý příběh, který sám Těsnohlídek prožil. Šel před Vánocemi roku 1919 se svými dvěma kamarády do lesa u Bílovic nad Svitavou pro vánoční stromek a nalezli tam - opuštěné, napůl rozbalené a podchlazené batole. Opuštěnou sedmnáctiměsíční holčičku našli v místech poblíž dnešní Myslivny lišky Bystroušky mezi kořeny smrku.

Snažili se přivolat matku, avšak marně, v okolí nikdo nebyl. Odnesli proto dítě do nedaleké vesnice, kde mu byla poskytnuta péče. Matku Lidušky, jak děvčátko pojmenovali, četníci zakrátko vypátrali. Svobodná matka s dítětem nikde nemohla získat službu a bída ji nakonec dohnala k zoufalému činu. Za opuštění dítěte byla odsouzena k pěti letům těžkého žaláře. Příběh se smutným začátkem měl ale dobrý konec.

Holčičku vychovala brněnská rodina Polákových a Liduška se později provdala za středoškolského profesora do Prahy. Zemřela v roce 1997 v 78 letech.
Místo v lese, kde se podruhé narodila, připomíná skromný památník. Rudolfa Těsnohlídka se příběh natolik dotkl, že se rozhodl založit charitu.

Inspiroval se v Kodani, kde byl rozsvěcen vánoční strom, pod nímž se konaly sbírky, sloužící k obdarování chudých dětí. Poprvé v tomto městě zazářil v roce 1914. Kodaňský strom ale nebyl prvním veřejně rozsvíceným vánočním stromem. Před ním byl postaven veřejný vánoční strom už v roce 1912 na Madison Square v New Yorku.

Československý vánoční strom republiky, jehož byl Těsnohlídek iniciátorem, navázal na uvedené tradice společenských vánočních stromů. Poprvé byl rozsvícen na náměstí Svobody 13. prosince 1924 za účasti významných brněnských osobností. Pod jeho větvemi bylo nasbíráno mnoho darů. Tradici masarykovské republiky přetrhla německá okupace v roce 1939. O

bnovila se znovu po válce a peníze vybrané pod stromy pomáhaly válečným sirotkům. Za komunistického režimu se sice někdy stromy stavěly, ale s jinou „ideovou náplní“. Stromy republiky s kasičkami vrátil na pár let uvolněný rok 1968. Vybíralo se na dětské vesničky SOS, které se tehdy začaly stavět. Od 80. let ozdobené stromy na náměstích umocňovaly atmosféru Vánoc už pravidelně a po listopadu 1989 se naplno obnovilo i charitativní poslání.