V kavárně hosty obsluhuje Lukáš Treml. Pracuje jako speciální pedagog a je nevidomý. Oproti vidícím má ale v temné kavárně paradoxně výhodu. „Návštěvníci mají v kavárně větší handicap, já jsem na tmu zvyklý," vysvětlil čtyřiatřicetiletý Treml.

Kromě Tremla v kavárně obsluhuje studentka Anna Malá. „Zatím jsem pouze za barem, obsluhovat mezi stoly se trochu bojím," přiznala číšnice. Malá na rozdíl od Tremla vidí. „Uklidňuje mě vědomí, že se po hodině opět rozsvítí světla," dodala Malá.

Před vstupem do kavárny příchozí dostanou na oči klapky, které si mohou sundat až v zatemnělé místnosti. Hosté si poslepu dokonce i vybírají z nápojových lístků. „Chceme tak přiblížit svět nevidomých vidícím," shrnula smysl kavárny Kristýna Drtílková z Tyfloservisu.

Pobyt v kavárně trvá hodinu, poté se rozsvítí světla. „Všichni příchozí zatím ve zdraví přežili," zažertoval Treml. Návštěvníci kavárny se přinejhorším polijí nebo umažou od dezertu.

Hradečané si mohou dát kávu po tmě pouze na festivalu Divadlo evropských regionů. „Stálá kavárna by pro lidi mohla ztratit přitažlivost," objasnila Drtílková. Na festivalu je kavárna potřetí.

(mih)