Téměř každý má rád psy a pokud nějakého neměl, jako dítě si ho určitě přál. Tom Sobek z Rohozné si jako jeden z prvních Čechů zamiloval americké buldoky. Před patnácti lety si pořídil prvního. Dnes jich má devět. Spoustu jich zachránil a poskytl jim nový domov.
Tom Sobek chtěl zdravého psa, který má dobrou povahu a navíc dobře vypadá. Proč si vybral právě amerického buldoka? Dopomohla k tomu pouhá náhoda.

Buldok je nejlepší

„Před patnácti lety, jako úplný laik, jsem si pořídil prvního. Viděl jsem záběry, jak s těmito psy lidé pracují a strašně mě to zaujalo. Shodou okolností tehdy vyšly i první inzeráty. U chovatele jsem si vybral toho, který mi podle zbarvení připadal legračnější. Byl to pak bezkonkurenčně nejlepší pes v celé střední Evropě,“ uvedl Tom Sobek. Kdo buldoky poznal a fyzicky k nim „přičichnul“, už by neměnil.

Na počátku chovali lidé buldoky podle toho, co od nich vyžadovali. „Podle toho jaké měli úkoly, byli to honáčtí psi k dobytku, k ochraně majetku nebo na lov divokých kanců. Dnes už se pro práci se chovají výjimečně,“ vysvětlil Tom. Buldok je spíš rodinným psem. „Je výborný k dětem, k lidem, ale je schopný ochránit pána i jeho majetek. Stává se z nich rasa, která má zaujmout na výstavách i na sportovních akcích. Práci nahrazuje sport. Psi musí být rychlí a mít sílu, umět chytit a přidržet,“ řekl chovatel.

Tom začínal se dvěma buldoky. Dnes jich má devět. Každý z nich má svůj příběh. Při některých mrazí v zádech. Někteří lidé totiž neodhadnou svoje schopnosti. Vyberou si psa podle obrázku, a pak nezvládnou jeho výchovu, nemají čas, nevědí, co potřebuje. A to je osudová chyba.

Jedna z fen se k Tomovi dostala z rodiny, kde nevyšlo její soužití se slepicemi na jednom dvorku. Další buldočí slečna měla podobný osud. „Je ze staré školy, má pravou buldočí povahu. Majitel měl statek. Kromě slepic a jiného domácího zvířectva, měl taky kance a prasnice. Když začali kvičet v období říje, nevydržela to a vběhla tam udělat pořádek. Chyba byla v člověku. Nebyl schopný postavit kotec, aby psa zabezpečil. Chtěl ji někomu dát, tak jsem si ji vzal. Je povahově nejlepší. Neštěká, je hodná,“ popisoval Tom.

Několik psů dovezl ze zahraničí. V Německu prodala chovatelka štěně, které téměř roční musela vzít zpět. Podle Toma byla fenka psychicky naprosto zlomená. „Když viděla chlapa, hrozně se bála, asi ji bili. Známá mi ji přivezla, jestli bych si ji nenechal. Neměla pro ni místo. Zpočátku jsem s ní měl problémy, ale zvykla si,“ vzpomínal.

Tom má také nové, prakticky neznámé buldočí rasy - staroanglického buldoka a shorty, neboli mini bully. Jsou menší a velice schopní. „V zahraničí tyto feny sloužily jako producentky štěňat do výkupu. Byly uvázané na kravském řetězu u malé boudičky. Neměly ani jména. Dohodl jsem se s majiteli, že je koupím. Líbily se mi, chtěl jsem je,“ mínil Tomáš. Určitě i těmto psím slečnám prodloužil život.

Ze Slovenska se k Tomovi vrátila fenka po jeho prvním buldokovi. „Je hodná, ale má temperamentní povahu a ne každému to vyhovuje. Vystřídala časem šest majitelů. To se mi nelíbilo, tak jsem ji vykoupil zpět,“ řekl Tom.

Šampion žije

Nejmohutnější pejsek má taky zvláštní příběh. „Jako štěně jsem ho dovezl ze zahraničí. Známý si ho nechal, že bude do chovu. Na pěti výstavách získal titul šampiona. Tvrdil mi, že se o něho postará. Když mu bylo šest a byl zhuntovaný, tak se ho chtěl zbavit, protože na něho neměl čas. Vzal jsem si ho k sobě. Byl na tom hodně špatně,“ svěřil se Tom. Dával mu jen pár měsíců života. Ale buldok přežil. „Už je u mě čtyři roky. Dnes je na tom minimálně třikrát lépe. Když se psům člověk věnuje, dává jim, co potřebují a opravdu je nešidí, dostávají kvalitní potravu a chodí s nimi na vycházky, pak je jim dobře,“ řekl.
Další fenu zachránil před smrtí hladem a umrznutím. „V roce měla dvaadvacet kilo, byly jí vidět všechny kosti, měla omrzliny. Byla u člověka, o kterém by nikdo neřekl, že by u něho mohl pes takhle špatně dopadnout,“ uvedl chovatel.

Hnutí za rozvoj a záchranu pravých amerických a nyní i jiných buldoků Tom Sobek v Čechách založil už před lety. „Přijde mi najednou líto, ztrácet to, co jsme za ta léta vychovali. Snažím se zachránit krev, proto je tady mám.“ Všichni psi potřebují, aby se jim člověk věnoval. Buldoci obzvlášť. Podle Toma potřebují denně minimálně hodinovou aktivní procházku. Pes se proběhne, může aportovat, plavat, jde o to, aby se pes zaměstnal a něco dělal.

Péče o tolik psů však zabírá opravdu hodně času. „Byl bych rád, kdyby se v okolí našli lidé, které tato rasa zajímá, mají alespoň nějaké zkušenosti a byli by schopní se o ně postarat. Pokud by ode mne pejska získali, třeba i zadarmo, na spolupráci a vzájemné podpoře bychom se určitě domluvili. Postaral bych se o hodně věcí a dokonce i o případná štěňata, nikdo by nemusel mít strach, že mu zůstanou na krku,“ slibuje Tom Sobek.