Od konce ledna má však Hradec sochu jiného, i když v široké veřejnosti ne tak známého architekta - Alexandra Pura. Jako poctu svému kamarádovi ji vytvořil výtvarník Tomáš Misík. Ten Deníku vysvětlil, jak vznikl nápad na skulpturu a podělil se i o pocity z doby, kdy se proti soše zvedla vlna kritiky.

Kdy vznikla idea postavit sochu Alexandra Pura?
Myšlenka na sochu vznikla v době, kdy zemřel náš společný kamarád Jarda Littera. Po Sašově smrti se černá díra ještě zvětšila a myšlenka kamarády si nějak připomenout, se vrátila.Navíc Saša byl svým typem pro ztvárnění výraznější.

Proč jste ho nakonec posadil na kolo. Někteří pamětníci s úsměvem tvrdí, že ho na kole nikdy jezdit neviděli?
Saša na kole jezdil, a to nejen po Hradci. Kdysi projel tímto způsobem i část anglického pobřeží. Navíc v další rovině je cyklista symbolem Hradce. Návštěvník bez znalosti okolností si řekne: „Hele kolař, ten sem patří!" A je to, tedy s nadsázkou, socha jezdecká. A tu každé město nemá.

Jak jste vnímal dění okolosochy samotné, kdy se ozvalo pár hlasů, že se socha pořídila bez soutěže a veřejnédiskuze?
Byl jsem z toho smutný. V první chvíli cítíte jen bezmoc, protože se nemůžete okamžitě bránit a vysvětlovat. Navíc o to asi nikdo nestál. Situace neznalý člověk nabyl jen dojem,že socha vznikla z jiných pohnutek a za jiných okolností,než tomu bylo.

Teď to můžete vysvětlit.
Sochu jsem tvořil jako volné výtvarné dílo stejně, jako řadu jiných před ním,takzvaně na vlastní objednávku. Řešil jsem si tím svůj vztah k pomíjivosti života, ke zmizelým kamarádům. Vystavil jsem ji s kladným ohlasem na instalaci skupiny Kovový projekt, která probíhala celé léto v Jablonci. Po výstavě město projevilo zájem toto hotové dílo instalovat v Hradci. Proto mi v tomto případě připadá požadavek soutěže nelogický. Není to asi standardní řešení, ale nemusí být výjimečné. Jsem za tuto možnost městu a panu primátorovi vděčen a přál bych ji i dalším výtvarníkům. Dění okolo instalace ovšem poznamenal spěch spojený s úsilím sochu představit na Sašovo nedožité výročí.

A co výtky, že místo „neznámého" architekta Pura by měl mít Hradec spíše sochu Kotěry či Gočára?
Myslím, že zatím nikdo pořadník osobností, takzvaně zralých na sochu, nevytvořil. Samozřejmě tito dva novodobí tvůrci Hradce by si připomenutí zasloužili, ale i to, že jsme denně obklopeni jejich dílem, které stále funguje, je jejich pomníkem. Ale já bych spíš přivítal více vtipných uličních soch, nejen figurálních, na úrovni chodníku, kterých se mohu dotknout, než světců na soklech.

Proč jste vlastně sochu umístil na Malé náměstí?
Těch míst, která Sašu zažila a on je měl rád, jsem prošel mnoho a pečlivě vybíral. Některá bych preferoval, například ulice v okolí Masarykova náměstí. Ale už jsou zaplněna mobiliářem. Malé náměstí propojuje budovy, kterým dlouhodobě věnoval nejvíce času a energie - Klicperovo divadlo a Besedu, které rekonstruoval. Svým klidem, prostorem a čistotou mi připadlo nejdůstojnější.