Byla to doba, kdy Třebechovice zažívaly díky kožedělnému průmyslu nebývalý rozkvět, říká vedoucí Třebechovického muzea betlémů Petra Jahnová: „Město vybudovalo novo kanalizaci, vodovod a vydláždilo ulice. Radnice s lázněmi počítala už v územním plánu už v roce 1927. Postavené byly o šest let později za celkem 200 tisíc korun.“

Pro srovnání, v té době si dělník vydělal 500 až 600 korun měsíčně a za korunu se dalo koupit kilo brambor. A právě jednu korunu stálo tehdy vstupné do nově otevřených říčních lázní. „Městské lázně jsou položeny u malebného zákrutu bystré Orlice, jež se zde rozlívá čilými proudy do tichých zátočin, poskytujíc příjemného koupání v průhledných mělčinách i na modravé hlubině rozsáhlého přirozeného bazénu,“ popisuje poetickým jazykem v dobové publikaci František Skřivan.

„Dřevěná budova měla dvě křídla a uprostřed byla sezónní restaurace Rotunda,“ popisuje malebnou stavbu Petra Jahnová. Právě tady hrával mariáš tehdejší starosta Rudolf Vitoušek. Významný průmyslník se rád lázněmi chlubil a vedl tady obchodní jednání.

Lázně měli šatny, kabiny, ale také betonový bazén pro nejmenší děti a chybět nemohly ani tenisové a volejbalové kurty. K dokreslení letní atmosféry prvorepublikového městečka nelze opět odolat dobovému popisu atmosféry z pera Františka Skřivana: „Mládež od čtyř nahoru se již odvažuje na mělčiny pro neplavce a ostatní pak užívají skoků do hlubiny velké zátoky před pavilonem i dlouhých plaveckých túr proti i po proudu hlavního toku Orlice. Slunce rozehřívá rozlehlé svítící pláže a v žhavém písku opalují se chvatem života unavené údy, nabírajíce nové potřebné energie,“ píše autor.

Ilustrační fotografie.
V pondělí skončí uzavírka silnice 327 u Nového Bydžova

Lázně v létě prostě žily a jezdili sem lidé ze širokého okolí. Z vlakového nádraží v Třebechovicích byly vzdálené jen osm minut chůze. „Když pak o benátských nocích rozzáří se na březích, ostrůvcích, upravených gondolách i na dlouhých liniích pavilonu sta a sta barevných světel a totéž se zrcadlí v temných proudech, pak není nikoho, kdo by s obdivem neřekl, že je to zde opravdu pěkné,“ rozplývá se dobový tisk.

Lázně fungovaly i po únoru 1948. Odmala se tady koupal i třebechovický rodák Miloš Žák. Dnes je mu 85 let. „Stále to tam v létě žilo. Pořádaly se tam benátské noci, karnevaly, zábavy. Byla to nádhera. Postupně ale začaly upadat.“ Podle něj na přelomu padesátých a šedesátých let lagunu zanesla bahnem velká voda, ale lidé sem stále rádi chodili. Miloš Žák ještě přidává jednu vzpomínku: „Hráli jsme u lázní fotbal a tábořil tam Miroslav Horníček. Slovo dalo slovo, zahrál si s námi, vracel se tehdy z dovolené z Francie z Provence.“

Jenže zlaté časy třebechovických říčních lázní byly pryč. Ještě na začátku sedmdesátých let byly v provozu, ale v roce 1978 rozhodlo vedení města o zbourání lázní. Dřevěné budovy byly rozebrány a betonové piloty, na kterých stály vyvráceny. Lagunu zanesla Orlice bahnem a dnes je místo zarostlé stromy a dvoumetrovými kopřivami.