Třikrát rozhodli ministerští úředníci o památkové ochraně budovy a třikrát proti tomu podalo vedení města rozklad. „Celá ta anabáze, kolotoč rozhodnutí a odvolání trval od roku 2016. Za tu dobu se na ministerstvu vyměnilo šest ministrů a ten poslední nám dal definitivně za pravdu,“ řekl spokojeně třebechovický starosta Roman Drašnar.

Budovu koupili v dražbě

Město budovu v centru včetně pozemků koupilo v dražbě v listopadu 2015 za milion a sto tisíc korun. Původně chtělo stavbu, o které existují první zmínky z roku 1777 a která získala dnešní podobu před sto lety, strhnout. „Zpočátku jsme byli přesvědčení, že nelze nezbořit mlýn a přitom zpřístupnit parkoviště, které slouží návštěvníkům Masarykova náměstí, betlému nebo uživatelům zimního stadionu. Dnes je tam velmi krkolomný přístup,“ vysvětlil starosta.

Před třemi lety ale radnice oslovila místní architekty a ti našli řešení, které připojení parkoviště Na tvrzi a současné zachování industriální budovy umožní. „Z obslužných uliček chceme udělat pěší zónu. Našlo se řešení, rozhodli jsme se zachovat nejmladší část, která je zhruba sto let stará a je v nejlepším stavu,“ podotkl Drašnar.

Boj za zachování mlýna

Za zachování Hajnišova mlýna bojovala Klára Novotná. Ta je konečným rozhodnutím ministra zklamaná. „Mým záměrem bylo od počátku upozornit na významnost a jedinečnost této budovy,“ uvedla Novotná.

Právě snaha o prohlášení mlýna za památku podle opoziční zastupitelky zachránila cennou budovu před demolicí. „To, že bylo třikrát rozhodnuto o prohlášení za památku a pokaždé jiným ministrem, to by snad rozhodně mělo už každému dojít, že budova vysokou hodnotu má," dodala. V posledních letech pak o památkovou ochranu stavby usilovala Společnost ochránců památek ve východních Čechách.

Ještě v létě chce radnice vyhlásit záměr prodeje Hajnišova mlýna. Soukromý investor by měl nejzachovalejší budovu z roku 1922 zrekonstruovat a vybudovat v ní byty určené k prodeji.

Hajnišův mlýn

První zmínka o tehdy panském mlýnu je doložená z roku 1777, kdy ho provozoval mlynář Matěj Kužel. O sto let později budovu koupil Václav Dotřel (někdy se používá název Dotřelův mlýn). Budova byla několikrát rozšířená a zmodernizovaná. Dnešní podobu dostala v roce 1922, kdy Dotřelovi stavbu přebudovali podle projektu Václav Rejchla – architekta, který navrhoval například hradecké vlakové nádraží. V roce 1943 mlýn koupila rodina Hajnišova. Po znárodnění mlýn sloužil původnímu účelu, pak jej využívalo místní JZD. K mletí obilí sloužil do roku 1963, poté už jen k sušení a šrotování obilí. Náhon byl zasypán v roce 1980. Dnes je budova nevyužitá a chátrá. Zdroj: Národní památkový ústav

„Zájem o to je. Naším záměrem je, aby se budova zrekonstruovala v původním industriálním stylu, ale nechceme, aby město mělo výdaje. Měly by tu být moderní, loftové byty, kde bude přiznaná spousta původních prvků stavby,“ vysvětlil starosta s tím, že v přízemí by mohla vzniknout malá připomínka původního mlýna.

„Osobně se mi vizuální návrh firmy Fato vůbec nelíbí, jelikož zcela zlikviduje genia loci, kouzlo vnitřních mlynářských velkých prostor. Jejich návrh není vůbec ničím zajímavý, nerespektuje ani krásy, výjimečnosti či detaily budovy,“ namítla Novotná.

Ta by chtěla, aby vedení města ještě nad budoucností stavby diskutovalo. „Požádala jsem, aby k tématu Dotřelův mlýn (starší pojmenování stavby, poznámka redakce) byla svolána pracovní schůzka a vedena diskuze, na které bychom si řekli o všech možnostech využití mlýna. Co si jako město přejeme, co nám tu chybí, zda jsou nadále zájemci o koupi mlýna, jak s ním chtějí naložit a podobně,“ dodala třebechovická zastupitelka.