Mávnete-li v Sýrii na taxíka, zastaví stará Lada 1500

V noci mi přišla zpráva od Victorie, kterou jsem už dříve kontaktoval přes couchsurfing, tedy internetový portál, na kterém si lidé z celého světa pomáhají s hledáním noclehu. Psala, že s námi zítra na výlet jet nemůže, jak jsme byli domluvení, ale že mám zavolat jejímu kamarádovi jménem Yahya. Ten prý jede zítra s několika přáteli ze Sýrie i ostatních zemí na výlet.

Ráno jsem mu tedy zavolal a řekl: „Ahoj, tady je Dan z České Republiky. Dostal jsem na tebe kontakt, že prý se dnes jede na nějaký výlet?“ Yahyah byl velmi ochotný a vyzvedl nás u hotelu. Cestou jsme se stavili na ovocný koktejl v takzvané Fruit street (Ovocné ulici). Tam vám za pár korun hodí do mixéru banán, jablko, pomeranč a několik granátových jablíček, rozmixují, nalijí do kelímku a přidají brčko.

Ve Fruit street na nás čekali další kamarádi, dvě slečny z Francie a Edward z Belgie. Na autobusovém nádraží jsme se potkali ještě s dalšími lidmi ze Sýrie, Arménie i Kanady.

Všichni jsme se nasoukali do minibusu, a ten nás odvezl k ruinám hradu St. Simon, asi pětadvacet kilometrů severovýchodně od Aleppa. Syřan Santiago se hned ujal průvodcovství a provedl nás celým hradem. Udělali jsme si ovocný piknik a jeli mikrobusem zase zpět.

Potom už jsme spěchali do hotelu pro věci, mávli na taxík a nechali se odvést ke kamarádce Rafif, která je překladatelkou z angličtiny.

Jízda taxíkem je tu nejběžnějším způsobem dopravy. Taxíky jsou žluté, většinou velmi malé vozy typu Daewo Matiz nebo Daewo Tico. Viděl jsem i Ladu 1500. Nepotkal jsem taxikářské auto, které by nebylo bourané, nemělo kliky u dveří ulámané a zpětná zrcátka přilepená izolepou. A protože nafta je v Sýrii v podstatě zadarmo, platíme za svezení po druhém největším syrském městě v přepočtu od osmi do pětadvaceti korun. Jen se nejedná o odpočinkové svezení, jak je tomu u nás. Řidiči většinou kouří, zpívají si, jezdí jako o závod a hlavně pořád troubí.

Druhý den v poledne jsme měli sraz s kamarádkou Rafif před Citadelou, která je v centru Aleppa. Rafif byla na místní poměry velmi přesná a hned ve dvanáct jsme začali prohlídku v citadele. Se studentskou kartou bylo vstupné pouze za čtyři koruny. Dostali jsme zajímavou přednášku a vše jsme si krásně prošli.

Po prohlídce jsme jeli taxíkem na oběd. Taxikář si kromě 35 syrských liber vymohl ještě 5 navíc za to, že posledních 50 metrů musel jet velmi úzkými uličkami. (red)